Koupil jsem si knihu, abych si doplnil obraz fascinující osobnosti Jany Černé. Ten účel kniha plní - je zde poměrně přesně zachycené to manipulativní zrání každé osobnosti, které mělo u Černé obzvlášť (sebe)destruktivní charakter. Pasáže popisující její podvědomou touhu "dotáhnout se" významem či váhou osobnosti na matku jsou trochu redundantní, spolu s informacemi o věznění Černé je možné je "z první ruky" přečíst z nedávno vyšlého Černé díla. Proč ale píšu tuhle recenzi: Militz zvolila ne zrovna šťastnou formu komentářů a vysvětlujících poznámek k autentickým pramenům. Ve lepším případě to funguje když autorka doplňuje faktografii - kdo byl autor dopisů, jaký měl k autorce vztah, případně když zpochybňuje některé její výpovědi a usměrňuje je na základě dostupných pramenů. Mnohem hůře to dopadá, když se Militz v těchto komentářích snaží vyložit "co tím chtěl básník říci", případně když formou vzpomínkové beletrie "kreslí" určitou situaci. Knihu to zatěžuje těžko stravitelným patosem na úkor v úvodu zmíněného étosu.