Čtivý překlad příběhu o poblázněném davu a sousedských vztazích spjatých s botanickým umem. Některé spletitosti románu jsou doslova úsměvné. Tuto knihu si s oblibou přečte každý milovník Dumasových románů.

Svěží text, snad díky novému překladu, poměrně útlý román slavného jména, který se svou filmovou adaptací nemá vlastně nic moc společného. Zábavná směs hrůzy, zábavného romantiky i skutečného napětí. Nedokáži říct, jestli je tohle pravý Dumas, ale ať už za to může z jeho dílny kdokoliv, povedlo se mu to.

Tento útlý román nás zavede do Holandska kolem roku 1670. K moci nastupuje Vilém Oranžský, rovnají se „obchodní“ vztahy, kdekdo chce vypěstovat černý tulipán a samozřejmě tu nechybí ani romantická láska.

Upřímně, očekávala jsem něco úplně jiného. Po prvních drsných stránkách, kdy se pronásledují nevhodní páni, se najednou ocitneme u zamlklého pěstitele tulipánů. Nejsem zahradník, kytkám vůbec nerozumím, takže opěvování kytiček a půdy mě nenadchlo. Ale nejen to, kniha mi bohužel nesedla. Ač byl příběh nakonec jednoduchý a milý, mě si nezískal. Vadil mi styl, jakým je knížka napsaná – vznosné věty a vznešené konverzace. A také to, že nám autor po nějakém čase vždy vysvětlil, co jsme právě četli, abychom se dobře orientovali.

Rozhodně nemohu říct, že by četba byla utrpením, ale zážitek to také nebyl. Kdo se bojí Dumasových sáhodlouhých románů, tak zkuste tuhle jednohubku, třeba právě Vám sedne.