Překladatel románu S elegancí ježka prokázal při práci s textem velkou míru nápaditosti a kreativity: román si i v české verzi zachovává lehkost a vtip, kniha si u nás stejně jako ve Francii získala mnoho příznivců. Co všechno musel Petr Christov dohledat, zachovat a zohlednit? Nastavuje originál překladateli nějaké limity?

(...) Román S elegancí ježka přináší možnost zamyslet se důkladněji nad tím, v jakých sociálních rolích žijeme a že mnohé z nich často dobrovolně naplňujeme tak, abychom se vyhnuli problémům. Román prostřednictvím trojúhelníku postav z různých sociálních prostředí konfrontuje předsudky, s jakými své okolí poměřuje vyšší i nižší třída. Paloma i Renée sžíravě a trefně kritizují nevidoucí a nevědoucí lidi okolo sebe, odsuzují je však přitom do puntíku stejně jako oni je. Roztrpčují se nad tím, že se na ně ostatní dívají skrz prsty předsudků, v určitých momentech si však uvědomují, že ony samotné o ostatních neuvažují jinak. (...) Barberyová však v těchto rolích nachází zkostnatělé, předsudečným uvažováním svázané formy a prostřednictvím odlišných hledisek svých postav odhaluje, jak běžné, ale i jak povrchní je smýšlet ve schématech předsudků.

(...) Muriel Barberyová nezapře, že je profesorkou filozofie. Na to, abyste s nadhledem psali o tom, kterak se kdosi marně pokouší proniknout třeba do filozofie Edmunda Husserla, musíte o Husserlovi vědět víc, než kdy se narodil. Autorka ovšem píše tak lehkým perem, že se i čtenář, který o Husserlovi neví nic, baví. Stejně tak na sebe Barberyová prostřednictvím knihy prozrazuje, že ji fascinuje japonská kultura a že její pochopení japonské tradice významně přesahuje šílenství Euroameričanek, které propadají neuróze, jakmile jim někdo posune lampičku o dva centimetry jinak, než odpovídá pravidlům feng- šuej. Barberyová je zkrátka bytost, kterou stojí za to poznat.