Jsem čtenář začátečník co se historických románů týká a jsem ráda, že po jakýmkoliv příběhu sáhnu, to perla. Ono nejde u těchto příběhů z válek a dalších zvěrstvech hodnotit jinak. Každý normální člověk si musí říct, že postavy těchto knih jsou hrdinové už jen proto, že přežili a o to víc, když se jakýmkoliv způsobem snažili proti tomu peklu bojovat. Jsem ráda, že mne tato doba minula, nejsem si jistá, zda bych já takovou hrdinkou dokázala být.

Od autorky jsem dříve četla Velkou samotu, a to bylo pro mne poutavější čtení. Slavík je v podstatě dobře vystavěný příběh, kterému by ovšem možná prospěl menší počet stran. Některé pasáže jsou rozvláčné, a co mě osobně poněkud zlobilo, byly nepřesnosti a nepravděpodobnosti v textu, např. hlavní hrdinka roznáší letáky v půlmetrovém sněhu a nacisté z městečka ne a ne ji najít :-D

Příběh z druhé světové války nás zavede do Francie. Seznámíme se se sestrami Vianne a Isabelle. Ač je nejprve válka svede dohromady, záhy se ocitnou každá jinde. Vianne zůstává na venkově, manžel je odveden do armády a ona se musí snažit, jak se dá, aby zaopatřila sebe a svou dceru. Isabelle se v Paříži přidá k odboji a pomáhá proti nacistům svým způsobem.

Rozhodně je to nelehké čtení v dnešní době, ale po pár stránkách jsem se dokázala oprostit od současné situace ve světě a mohla se tak plně věnovat jen samotnému příběhu. Skvěle vykreslené, jak různí lidé pohlížejí na stejnou situaci rozdílně, jak se kdo chová a reaguje v těžkých situacích. Je zde ukázáno, jak dokáže válka změnit člověka. Autorka zde dává hold všem ženám a jejich důležité roli. Ač muži bojovali přímo na válečném poli, ženy toho dokázaly opravdu hodně a pomáhaly, jak se dalo. Jejich odvaha byla někdy až dechberoucí.

Kniha byla velice čtivá, někdy velmi napínavá, jindy trošku pomalejší. Konec byl každopádně velice dojemný a u mě plný slz.

Už několikrát jsem se přesvědčila, že hodně vychvalované knihy mi nesedly jen kvůli vysokému očekávání. Myslím, že to bylo i tentokrát. Ač se mi děj knihy líbil, čekala jsem možná ještě trošku něco víc, díky tomu, kolik chvály jsem na knihu slyšela. Co mi navíc vadilo, byla spousta nepřesností v textu. Například s časovou osou si autorka nebo korektura asi nedělala velké starosti. V jednu chvíli jsou čtyři hodiny odpoledne a za pár odstavců, v tu samou chvíli, je pravé poledne. A toho tam bylo opravdu dost a při čtení mě to rušilo.

Ale i přesto se mi kniha líbila a rozhodně ji řadím mezi ty lepší s tímto tématem.

Po nějaké době zase velmi silný příběh, k tomu výborně napsaný a naprosto excelentně načtený paní Renatou Volfovou, která má lví podíl na nezapomenutelné působivosti tohoto díla. Už jsem o hrdinkách francouzského odboje dříve (víceméně náhodou) zhltla také velmi čtivé a živé knihy Simona Mawera „Dívka, která spadla z nebe“ a „Provazochodkyně“, přesto mě tato vyloženě dostala (a mj. právě i díky interpretaci Renaty Volfové, která zjevně i umí francouzsky, takže autenticitu ději dodává sem tam nějaké francouzsky vyslovené slůvko atd.) Svým způsobem překvapivý pro mne byl i konec. Jsou knihy, na které člověk nezapomene nikdy nebo přinejmenším velmi dlouho. Já na tuhle.

Po dlouhé době je to kniha, která mě opravdu zasáhla. Velmi silný a dojemný
příběh sester Vianne a Isabelle se odehrává v okupované Francii. Sestry jsou naprosto odlišné a každá se snaží po svém přežít v období války. Jedno však mají společné. Pomáhají ostatním i za cenu svého života.
Při čtení knihy jsem si hodně pobrečela a byla plná emocí.
Mohu jen doporučit.
Knihkupkyně z Trutnova