<p>Historik Timothy Snyder tvrdí, že ty nejdůležitější pravdy o holocaustu nám dosud unikaly. Nabízí strhující výklad a přesvědčivá i sporná vysvětlení. Hitler se podle amerického historika může stát naším současníkem. (...) Skoro by se zdálo, že historik Timothy Snyder plýtvá talentem a erudicí, když se pouští do tak prozkoumaného tématu. Jeho shrnující kniha Černá země, právě tak jako soubor esejů Politika života a smrti ale ukazují, že to ani zdaleka není pravda. Podle Snydera si totiž stále nevyprávíme příběh holocaustu v jeho úplnosti. Ani nemůžeme. Historie masového vraždění Židů se psala především z pohledu západoevropských Židů a na základě pramenů psaných německy. Perspektiva většiny obětí holocaustu tak zůstala opomenuta. Už více než čtvrtstoletí jsou přístupné prameny ze zemí, kde se holocaust odehrával, aniž by ale podle Snydera měly větší vliv na náš pohled na dějiny. Stále opakujeme pohled vrahů a kolonizátorů, který je vůči kolonizovaným (obyvatelům „zemí mezi Stalinem a Hitlerem“) v nejlepším případě ignorantský. Výsledkem je utkání dvou omezených perspektiv, dialog hluchých mezi národními dějinami jednotlivých zemí a dějinami holocaustu.</p>

Pokud bychom si mysleli, že stačí, když se nám vybaví slova Osvětim, Treblinka, a víme o holocaustu dost, pak nám Snyder naše vědomí velmi zproblematizuje. Této nelidské hrůze předchází snad ještě temnější kapitola historie vraždení Židů. Snyder dokládá, že největší zločiny koření jednak ve zrůdné hitlerovské antisemitské ideologii a pak zejména tam, kde přestal fungovat mechanismus státní moci. Paradoxně byli proto Židé bezpečnější v Německu než v místech, kam vstoupila válka. V bezvládí, jež ji provází, v měsících, kdy německá vojska přepadla východní oblasti, Polsko, Pobaltí, Bílou Rus, Ukrajinu docházelo k vyhlazování Židů dlouho předtím, než byli označeni hvězdami a v táborech ocejchováni čísly jako dobytek. (...) Tyto oběti měly ještě své prostředí, svou tvář. Vrazi, mezi nimiž byly i ženy, jež je na okupovaných územích provázely, s tímto zážitkem a vinou žili ještě dlouhá desetiletí po válce. Vyrovnáni, nevyrovnáni.

(...) Stejný hluboký záběr a pečlivý historický výzkum patří ke kladům nové Snyderovy knihy. Černá zem na prakticky témže geografickém půdorysu líčí holokaust, související, ale singulární zvěrstvo spáchané proti Židům. Také zde se Snyder snaží o překonání a rozptýlení některých historických mýtů, především ztotožnění holokaustu s Osvětimí a dalšími nacistickými tábory. Přestože Osvětim byla z těchto táborů největší, technologicky zřejmě nejdokonalejší a zodpovědná za smrt téměř jednoho milionu Židů – tedy jedné šestiny všech židovských obětí holokaustu –, nebyla prvním, hlavním ani výlučným nástrojem určeným k vyhlazení židovského národa.

Má ještě stále smysl vracet se k holokaustu? Timothy Snyder přesvědčivě ukazuje, že rozhodně ano. Dokázal osvětlit vznik a průběh hromadného vyvražďování evropských Židů překvapivě neotřele a objevně. A rovněž organicky připojil navýsost aktuální poselství pro přítomnost i budoucnost.