Tak to byl hodně intenzivní čtenářský zážitek, některé výjevy budu mazat z hlavy pěkně dlouho. Strach se mi vryl pod kůži a to já ráda. Opravdu tady stačí znát jen drobky z anotace - podle skutečné události, tajemné lesy Šumavy (kam mě hodně dlouho nikdo nedostane) a připravit se na velkou dávku děsivosti. Knihu bych rozdělila na dvě části. Ta první - rozjezdová, oťukávací, ve stylu drsnějších pohádek od Grimů mě navnadila na husí kůži, co měla přijít. Co se ale rozběhlo v druhé půlce a směr, jaký příběh nabral, to jsem opravdu nečekala. To mám za to, že si nečtu komentáře a podrobněji anotaci. :-D Takže abych to shrnula. Budeš mít co dočinění s drásavou atmosférou postupně vygradovanou od první strany, která nenechá nikoho chladným a bez emocí. To teda zaručuju. Místy mě sžíral až živočišný strach díky nekompromisně popisným výjevům. Temnota se tu vyskytuje ve vysoké koncentraci. Našla jsem ji tu dokonce víc, než jsem čekala. Některé popisy nechutností jsou poctivě barvitě popsané. Doporučuju, jestli máte chuť na pořádnou dávku temnoty propletenou sem tam nitkami naděje. Za mě 5 hvězd jasných.

Velmi zvláštní, přesto naturalisticky sugestivní příběh, kterému se nedá upřít opravdu skvěle vystižená dusivá atmosféra. Do první poloviny knihy jsem celé napětí mohla pomalu krájet a střídání příběhů dvou hlavních postav (Martina a Marie) mě vtáhlo do četby a nepustilo. Máju jsem opravdu obdivovala a fandila jí. Říkala jsem si, že u knihy přivřu oko nad nerealistickými pasážemi, protože to k tomu prostě patří a autor to tak zamýšlel. Jenže jakmile se blížil konec, už to šlo z kopce a je to, podle mě, obrovská škoda. Protože Vězněná potenciál opravdu měl (a má), hororů je v českém poli opravdu pomálu.
Martina K. z Kosmasu na Letné

Přečetla jsem hodně hororů, ale tahle kniha pro mě byla skutečný děs. Během prvních stránek se seznámíte s prvním hlavním hrdinou. Ano, přesně tak, tato kniha skrývá hned dvě dějové linky. V první sledujeme příběh pražského učitele, který trpí nočními můrami a v druhé dobrodružství malé holčičky... Kniha je opravdu děsivá, brutální. Ale pro běžného čtenáře v snesitelné míře. Hlavně se nenechte ukolébat lehkým začátkem, protože postupně, hezky po špičkách ta pravá hrůza přijde a bude se vás držet až do konce. A jako bonus, kniha je volně inspirována skutečnou událostí, masovým vrahem Hubertem Pilčíkem.

Musím se přiznat, že Vězněná byla jednou z těch knih, které jsem četl na více pokusů. Nejsem nějaká citlivka ale líčení průběhu uvěznění hlavní hrdinky knihy a její první zážitky v zajetí mnou dost otřásly a moc mne nelákala vyhlídka, že druhá půlka knihy bude líčením utrpení, která hlavní hrdinka okusí od svého sadistického věznitele. Proto jsem knihu na půl roku odložil a vrátil se k ní až nedávno. A pak ji na jeden zátah dočetl.
— Kniha je to hodně dobrá ale určitě bych před jejím čtením varoval slabší povahy. Protože zejména druhá polovina není vůbec radostné čtení. A to i ta první půlka je dost depresivní. Opět tu máme dva hlavní hrdiny a dvě dějové linky, ve dvou časových rovinách, které se v závěru propojí do jediného příběhu.
— Jasně že ten závěr a některé dějové zvraty asi většina zkušenějších čtenářů odhalí dopředu ale to na napínavosti příběhu a jeho atmosféře nenapáchá zas tak velké škody. Postavy jsou napsané dobře, dialogy uvěřitelné všechno je pěkně na svém místě aby se příběh dobře četl a čtenář se ztotožnil s příběhem. A zda je tam toho násilí a temnoty moc? Já myslím, že pro někoho asi ano ale pro zkušeného čtenáře je té temnoty a násilí přesně na tom ostří a stačilo by jen troška aby to sklouzlo do manýry.
— Nechci moc psát o ději. Podle mne to moc do recenzí nepatří ale budiž, jen v kostce. V časové lince ze současnosti sledujeme učitele ze základky, který stále více podléhá svým nočním můrám a temným vizím a v lince z minulosti sledujeme malou holku, která na vesnici u cizího chlapa čeká až se setká se svými rodiči a společně utečou z vězení jménem Československá socialistická republika ale plány na útěk překříží prastaré zlo.
— Kdybych to měl porovnat třeba s hodně diskutovanou Trhlinou, tak Renčín pravítkuje a pokud nemáte problémy s násilím a temnotou v knihách, tak vám mohu knihu doporučit. A neříkejte, že jsem vás nevaroval!

Přiznám se, že nejsem velkým fandou tohoto žánru a že jsem se ke knize dostal náhodou. Pustil jsem se do čtení a velice se mi líbil styl, jakým je psaná. Mám rád když je v knize víc než jedna dějová linie a k jejich spojení dojde nějakým zajímavým způsobem. To se autorovi povedlo. A docela dobře. Moje hodnocení tedy čtyři hvězdy a určitě doporučuju všem milovníkům tohoto žánru.