Tuto knihu jsem plánoval číst nejméně týden. Avšak děj mě vtáhl tak, že jsem ji přečetl jedním dechem za jeden den. Poetika tohoto autora je velmi zajímavá a podmanivá. Příběh je trochu předvídatelný, naděje se pomalu vkrádá, ale neuskutečňuje se dle přání čtenáře. Hlavní hrdina je sympatický a nepochopitelný zároveň. Jde o Hájíčkovu rannější tvorbu, v Rybí krvi je vidět posun, ale kulisy příběhů se nemění, naštěstí. Hrdinové všech jeho příběhů jsou jako bratři, kteří mají za matku jihočeskou vesnici a nedůvěru k běžnému maloměšťanskému životu. Autor jako je Jiří Hájíček nesmí v současné kultuře, která se hodní za senzací a krvelačnými detektivkami, chybět. PP