Příběh se odehrává během léta a podzimu roku 1944 na severu Finska, kde probíhá laponská válka. Žena, které nikdo neřekl jinak než porodní bába, se bezhlavě zamiluje do německého důstojníka Johannesse. Vydává se proto do zajateckého tábora jako zdravotní sestra, aby mu byla blíž. Tím začíná neskutečný příběh.

Od prvních řádků je jasné, že to bude drsné čtení. Ale je to napsáno krásně až poeticky, i když se píše o drsných věcech. Autorka si rozhodně nebrala servítky, je to podáno velice syrově, naturalisticky a bez zabrán.

V příběhu jsou různé vzpomínky, díky nimž si začneme skládat dohromady celý příběh, který je nejen o lásce dvou hlavních hrdinů, ale hlavně o historii a nelehké situace ve Finsku. Je to však také výborný psychologický román, který nám ukáže povahy různých lidí, to, jak se chovají a proč se tak chovají.

Je to trošku zvláštní kniha. Na jednu stranu naprosto skvělá, na druhou děsivá, místy snad i směšná. Ale bavilo mě to všechno dohromady. O to víc, když jsem si nakonec přečetla, že se jedná o skutečný příběh, který má k autorce blízko.

Zjistila jsem, že je i film, podle této knihy. Těšila jsem se na něj, jak bude zpracován, ale bohužel s knížkou měl společného jen velmi málo a nelíbil se mi natolik, že jsem ho ani nedokoukala. Film tedy za mě ne, knihu vám však můžu doporučit.

Kniha mne vtáhla do děje ihned a s plnou sílou se přede mnou rozvíjel neobyčejně silný, surový a krutý život všemi opuštěné ženy. Budu nad ní dlouho přemýšlet.

Vykořeněnost, syrovost, doba kdy na ničem a nikom nezáleží. Úžasně vykreslený příběh i atmosféra války daleko na severu.

Každá kapitola je jako těžký balvan, který zcela pohltí duši čtenáře. Jednotlivé scény, deníkové zápisky, dopisy, stavy změněného vědomí díky zátěžovým situacím, krvavá realita, ze které čiší úzkost až smrtelná. Autorka si vzala velmi těžké téma, které na přebalu knihy zpracovala ještě z čistě historického hlediska. Role Finů za války je dodnes palčivým tématem a není divu, že se dodnes tento národ špatně vzpamatovává. To snad ani nejde, a navíc je dodnes ve společnosti mnoho potomků německých otců a finských matek – jejich hanebný cejch. Popravdě, celá kniha je hanebná, odporná, prosycená tak drsnou realitou, že vůbec nelze mluvit o tom, že byste ji četli. Ona je prožívaná. Naplno.