Byl jsem u kamarádky na návštěvě, než mi udělala kafe, zkoukl jsem její knihovničku a povytahoval asi pět knih, které jsem neznal, ptám se jí zda by mi jednu z nich nepůjčila, odpověděla, že za všech pět by dala ruku do lisu a že to je těžká volba, já šáhl po Nichollsovi a jak se, hned ten samý večer, ukázalo byl to dobrý tah!

Knížka plná klišé, jenže perfektně napsaných klišé. Čte se opravdu jedním dechem od první strany.

Příjemné, lehké čtení, které je nadopováno realističností a nevšedními životními zvraty.

Jeden den jsem četla v angličtině ještě než vyšel tady a byla jsem jím nadšená. Nejen příběh dvou zajímavých osobností a jejich lásky, ale hlavně ten rozvoj člověka v čase a měnící se názory, to mě na tom asi fascinovalo nejvíce, protože bylo všechno velice důvěryhodně zachyceno. Bohužel český překlad jak už tu kdosi zmínil je lajdácký a anotace je taktéž nepřesná. Jinak ale vřele doporučuji.

Obvykle se nepočítám mezi pisatele stížností, nicméně vydání knihy „Jeden den“ Davida Nichollse mě nutí rozšířit řady rozhořčených kverulantů. Román jsem si zakoupil jako lehké letní čtení a v tomto ohledu mě autor nijak nezklamal. Kvalitu knihy bohužel notně sráží množství překlepů, které je na text procházející redakční úpravou větší než malé, a z hlediska čtenáře neobyčejně frustrující. Opravdu podezírám Argo z toho, že konečnou tiskovou verzi textu nikdo nečetl. Jak jinak si lze vysvětlit všechny ty chyby, které by ihned opravil i běžný textový editor se zapnutou kontrolou pravopisu? Připočteme-li ještě i místy toporný překlad (namátkou s. 415: V jednu chvíli ale musela nechat Emma předat fotoaparát Tilly, protože na sérii snímků tu konečně je ona sama…), stává se z oddechové knihy skoro kantovské pojednání, kde musí čtenář každou druhou větu přečíst několikrát, aby porozuměl jejímu významu.

...nacházela jsem se a ztrácela...tolik společného mají Dex a Em s námi...co nám bylo-náct v roce 88´,poutavý román plný smutku a pravdy o životě,plný vtipu a nekonečné lásky...DOPORUČUJI a zvedám palec nahoru. Snad se dá očekávat průběh celého příběhu, ale mě i tak překvapil...je to moje kniha čtená jedním dechem...

Některé knihy jsou mi milé od prvního pohledu. Už když jsem viděl přebal Jednoho dne, měl jsem chuť ho přečíst. Emma a Dexter si mě získali hned po první stránce a hrozně mě bavilo číst dál. Asi v polovině knihy přišel její vrchol. Řekl bych, že od tohoto momentu je zbytek trochu slabší, jakoby jednoroční historky autora trochu vyčerpaly, nebo vyčerpaly mě :-) Každopádně si kniha i přes tento pocit udržela spád, zajímavost a mou pozornost. Jen toho pláče bylo na konci nějak moc. Dexter i Emma (hlavně Emma) jsou hrdinové, kterým člověk rozumí a chápe, proč dělají to, co dělají. Díky tomu jsem je měl upřímně rád a na konci knížky mi bylo, jako bych přišel o opravdu dobré kamarády.

Celkem od začátku se dá odhadnout, jak se charaktery postav budou vyvíjet, do jakých problémů se dostanou a jak to bude končit, ale kupodivu to vůbec nevadí. Je to strašně nápaditě a příjemně napsané. Knížka se dá přečíst jedním dechem. Určitě na ní budu dlouho vzpomínat a pořídím si jí domů v češtině. Dá se očekávat její děj, ale nedá se očekávat ten krásný pocit po přečtení. Mám pocit, jako by Emma s Dexterem byli mí staří známí. Velmi doporučuju. Tuhle knížku jsem náhodou našla v Kambodži v jednom hostelu na poličce, kde turisti nechávají knížky, co přečtli, aby je nemuseli tahat s sebou třeba dalších několik měsíců a kde si vyberou jinou, takovou, co ještě nečetli. V oficiální recenzi na tomto webu je uvedeno několik podstatných nepřesností. Emma a Dexter se nepotkají na střední škole, ale na konci vysoké. Dále se vídají různě často, nikoli jen jednou za rok 15.července, kdy knížka vypráví děj. V podmínkách pro psaní recenzí se píše, že nebudou uvedeny recenze, ve kterých je 'hodnocení komentářů a recenzí od jiných čtenářů'. No, autor oficiální recenze tu knihu určitě nečetl, tak to snad projde.