Mít v ruce tuto knihu, to znamená mít skutečný ...
Renáta Šťastná, 13.3.2019
Mít v ruce tuto knihu, to znamená mít skutečný poklad! Název Kytice/ České pohádky říká přesně to, co vám přináší. Není asi třeba dlouze mluvit o sbírce básní Kytice. Však každý školák se s těmi básněmi setkává a všichni si to moc dobře pamatujeme. Ať už je to sama Kytice, Poklad, Svatební košile, Záhořovo lože nebo Vodník, sama se k těm veršům ráda občas vracím. Možná je v tom trocha nostalgie, však při nich vzpomínám na školní léta, kdy mě vůbec nebavily. Byly ponuré a musela jsem se je učit. Vadilo mi, že jsou smutné a ponuré, bez slunce a radosti a děsila mě představa, že se je musím učit zpaměti. Tak třeba Vodník:
Na topole nad jezerem
seděl Vodník podvečerem:
"Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
Šiju, šiju si botičky
do sucha i do vodičky:
Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť....
Tak to ještě šlo. Ale to drama potom, bála jsem se a bránila se těm veršům. Stejně jako u Polednice:
U lavice dítě stálo,
z plna hrdla křičelo.
"Bodejž jsi jen trochu málo,
ty cikáně mlčelo!
Poledne v tom okamžení,
táta přijde z roboty:
a mně hasne u vaření
pro tebe ty zlobo, ty!
Běhal mi mráz po zádech, když jsem si to představila. Potom jsme ji ale nastudovali se školním dramatickým kroužkem a sklidili jsme obrovský úspěch. Velký obdiv si získal jeden spolužák, který se v páté třídě naučil celý Zlatý kolovrat a okouzloval jím všechny spolužačky. Já si dodnes pamatuji jedinou sloku:
Okolo lesa pole, lán,
hoj jede, jede z lesa pán,
na vraném bujném jede koni,
vesele podkovičky zvoní,
jede sám a sám.
On znal zpaměti všech těch dalších asi padesát osm a ještě to dokázal dramaticky ztvárnit. A děvčata mu padala k nohám až do osmé třídy. Díky němu jsem Erbena začala vnímat úplně jinak. Spolužák už je dlouhých dvacet let na obláčku a mě láska ke klasikovi zůstala. Vždycky, když si na něj vzpomenu, říkám si: "Zlatá školní léta a stará dobrá česká klasika!"
A proto jsem tuhle knížku vzala s nadšením do ruky. Je sice silná, ale svým obsahem je opravdu nadčasová. Protože od veršů můžu plynule přejít k pohádkám. A pohádky já miluju. A tady je navíc jedna perla vedle druhé. Erbenovy pohádky jsou stále živé. Já jsem jako dítě hltala skvosty jako Otesánek, Pták Ohnivák a liška Ryška, kterou znám snad nazpaměť. No a Hrnéčku, vař!, tu znají snad všichni napříč generacemi. A co Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Zlatovláska nebo Tři zlaté vlasy Děda Vševěda? To jsou kousky, které už inspirovaly mnoho spolků k jejímu nastudování. A takových je tady dalších dvacet.
Na konci knihy je jako bonus Komentář Mojmíra Otruby, závěrečná Poznámka k druhému vydání a samozřejmě, jak už to u knih z edice Česká knižnice bývá, i nezbytné a praktické vysvětlivky. Nechte se vytrhnout ze všedních starostí a ponořte se do četby staré dobré české klasiky. A ocení to i vaše děti. Stojí to za to, věřte mi!
