Novinářka přijíždí psát o vraždách do rodného města. Odkrývají se rodinné křivdy, každý druhý má samozřejmě motiv a tobě postupně dochází, že se kniha bude víc zaobírat hlavní postavou, než nešťastnými obětmi. Anebo to jde ruku v ruce? "Odporné a návykové čtení"- popisek z přebalu knihy sedí. Opravdu to není pro slabé povahy - ne ani z důvodu násilností, hnusu a krve (i když i to se zde vyskytne), ale díky jinému druhu zrůdností: - spíše psychického rázu - řeší se tu opakovaně toxický vztah - matka vs. dcera a pokrytecké pozlátko zbohatlického jižanského života, které pod pokličkou skrývá víc nadrapujících obrazů než Texaský masakr motorovou pilou. Nebylo mi při čtení fyzicky dobře - ale to beru jako plus - to jsem očekávala. Stejně jako neustálé polemizování - "kdo to asi byl" a nejistotu do poslední strany. Plnému hodnocení stojí v cestě častokrát opakované pasáže a ke konci čím dál víc nevěrohodných dialogů, které mi šly hodně proti srsti.

Od této knihy jsem upřímně příliš neočekávala. Přestože je tohle autorčina prvotina, četla jsem ji vlastně jako úplně poslední. Knihy Skvrna a Zmizelá se četly samy, o tom jindy, Temné kouty šly kvalitativně dolů a tak jsem popravdě byla smířená s tím, že Ostré předměty budou nejslabší, protože se autorka zcela pochopitelně postupně zdokonalovala. Ale ne! Asi od desáté stránky mě kniha chytla a za pár večerů jsem knihu zhltla- musela jsem otáčet další a další stránky, Gillian Flynn totiž vytvořila fantastický příběh plný zloby, závisti, smutku a bolesti. Šla až na dřeň a dokonale popsala lidské povahy i atmosféru míst. Nejlepší jednohubka po dlouhé době!!!

Možná je knížka a její děj výborný, ale unylý hlas Lenky Krobotové mi tuto audioknihu totálně zprotivil. 1. kapitola a dost.

První půlku příběhu jsem se dost nudila – jako vždy u mě, hodnocení je silně subjektivní, podložené srovnáváním s minulou četbou a s mým očekáváním – a hlavně mi nebyla sympatická vypravěčka příběhu. Nemám vlastně moc ráda vyprávění v ich formě, a už vůbec ne v detektivce. Takové to "cítím", "představuju si" a podobně, fuj. A ještě když se 30letá holka sebemrskačsky řeže do kůže a takovýmhle stylem, sympatická mi autorka knihy fakt není.
Jenže když se to nakonec všechno pospojovalo a vyjevilo se, jaký to má význam, přestala jsem být tak rozhořčená. A někde ve třech čtvrtinách knihy mě to konečně fakt chytlo.
Nakonec jsem ráda, že jsem to dočetla. Příběh je dobře vymyšlený, do poslední chvíle jsem netušila, jak to vlastně dopadne, a na posledních stránkách se rozhodla přidat jednu hvězdičku k původně zamýšlenému hodnocení. Harry Hole to není, ale detektivka to rozhodně není špatná. Když nebudete moc čekat, budete velmi spokojeni.

Po přečtení knihy Ostré předměty americké autorky Gillian Flynnové ve mne zůstaly rozporuplné pocity. Nejedná se totiž o klasický triller, který vyústí v dopadení vraha, a vy poté spokojeně odložíte knihu do knihovny. S touto knihou máte chuť hodit na druhý konec místnosti. Tolik je v ní zvrácené krutosti. V hlavě vám víří jedna otázka za druhou. Kde se tolik zla v lidech bere? Proč matka ubližuje svým dcerám? Máte je litovat, protože je na vině krutá výchova?
Během celého čtení máte pocit, jakoby nad vámi viselo neustálé napětí, které vám nedovolí knihu odložit. Reportérka Camille přijíždí do Wind Gap, zapadlého jižanské městečka, ve kterém vyrůstala, aby zde napsala reportáž o vraždách mladých dívek. Podvolí se práci, i když setkání s vlastní matkou je pro ni více než problematické. Postupně vychází najevo Camilliny psychické potíže, které kompenzuje sebeubližováním, rytím slov do vlastního těla. Dosud nevyrovnaná se smrtí sestry Marian se seznamuje se svojí další sestrou, třináctiletou Ammou. Za andělskou tváří s blonďatými vlasy se skrývá tyranka, která ubližuje všem okolo. Je to dítě odkojené jedem, které bolest bere jako příjemnou věc. Krutost, která nakonec vyjde napovrch, vám vezme dech.

Podle reakcí mých kamarádů jsem byla hrozně nedočkavá a už jsem se těšila, až si knihu sama přečtu. No nezklamala mě - spíš naopak ještě předčila mé očekávání. Jsem nadšená, že jsou ženy, které umí psát takhle. Které se neštítí a nebojí, že se trochu umažou. Gillian Flynnová si prostě nebere rukavičky, není to žádná princezna – nad její trochu zvrácenou fantazií se může pozastavit kdejaký otrlý chlap.

Je to prostě výborná, trochu obskurní kniha, která vás okamžitě vtáhne do děje. Budete číst a číst a s každou přibývající stránkou budete mít strach - velký strach a možná pocítíte znechucení, ale zároveň knihu nebudete moci dát z ruky. Prostě si vás podmaní.

Já ji přečetla během jednoho dne a málem mi to vyrazilo dech. Příběh je neskutečný. Na první pohled by se možná mohl zdát prokouknutelný, ale to je jen první pohled… Samotné postavy jsou dobře vyprofilované - no možná jsou všichni tak trochu ujetí, ale to je účel! NA tom místě je tak nějak ujeté všechno.

Tohle rozhodně není čtivo pro lidi se slabším žaludkem - ledaže by chtěli trávit chvilku čtení na záchodě. Ovšem kdo to přemůže, tomu bude odměnou strhující a napínavý příběh o mladé ženě se zvláštními zálibami a o jednom ujetém psychopatovi.

Ještě teď mi běhá mráz po zádech. Doufám, že se brzo objeví i další tituly od Flynnové. Stojí totiž za to.

Neskutečný debut. Dělá čest svému názvu a po dlouhé době opravdu kniha, která v anotaci nelže. Píše se tam, že autorka jde až na krev a je to brutální čtení. Opravdu je. Je to odporné a nechutné, ale výborně napsané a nevadilo mi to. Příběh je zajímavý a postavy se chovají uvěřitelně. Pokud máte rádi psychologické příběhy okořeneny o trochu těch zvráceností tak šáhněte po této knize opravdu za to stojí. A dlouho po přečtení zůstane v hlavě a rozhodně stojí za opetovné čtení. Odporně krásná kniha.