Podobné tituly

Francouzská spisovatelka a publicistka Anna Gavalda (1970) je zatím autorkou sedmi románů, čtyř povídkových knih, pěti novel a čtyř knih pro děti. U nás je jejím dvorním vydavatelem Mladá fronta, kde dosud vyšly všechny její romány přeložené do češtiny: Kdyby mě tak někdo někde čekal (2003), ... A taková to byla láska (2004; také zfilmováno), Prostě spolu (2006; také zfilmováno), Člověk není nikdy úplně šťastný (2009) Báječný únik, (2010), Billie, (2013), stejně jako její poslední kniha Lepší život (přeložila Dana Melanová). Gavaldiny texty jsou celkem čtivé - text plyne tak, jako kdyby člověk poslouchal skutečnou řeč nebo četl myšlenky a úvahy, které se lidem honí hlavou. Ve svých románech se autorka ráda noří do nitra svých postav, stejně jako se na druhou stranu snaží vyhýbat obvyklým příběhovým banalitám. Povídky a romány Anny Gavaldy tak nejsou sladkobolnými příběhy, ale spíš jsou sondami do současné francouzské společnosti a do hlubin duše individua. To je případ i nejnovější knihy dvou povídek Lepší život. Tématem obou, na sobě nezávislých příběhů, je na jedné straně touha po opravdovém životě, seberealizaci a lásce, na druhé straně o neschopnosti z plytkosti, prázdnoty a konformity současného světa uniknout. Autorce se podařilo vystihnout pocit marnosti současného člověka, který přesto stále v hloubi duše věří, že tohle co mají přece není všechno, že se něco musí stát a věci se změní. Pro oba hrdiny, dva mladé Francouze, Mathildu i Yanna, je impulsem pro změnu setkání s někým či něčím jiným. S někým, kdo žije jinak, patří jinam, s kým by se snad za normálních okolností nesetkali a díky komu se pustí do snění a posléze i činů. Mathilda, hrdinka prvního příběhu, se živí psaním falešných komentářů na internetu. Žije pohodlně; vydělá si dost, takže ji nic nenutí usilovat třeba o dokončení vzdělání. Přesto ale není spokojená a podvědomě čeká na jakési znamení, které ji přinutí svůj život změnit. Dočká se. Jednoho dne zapomene v kavárně svou kabelku s telefonem, doklady a navíc s vysokou peněžní částkou. Nálezce, který jí kabelku po několika dnech vrátí je obyčejný, nezajímavý a nepřitažlivý muž. Kuchař se sadou nožů. Nevypadá to, že on by měl být tím impulsem. Nicméně je to nálezce poctivý, v tašce nic nechybí, jen v postranní kapse leží starý otevřený dopis od dávného ctitele – dopis, kde ji vyznává lásku jako nejchutnějšímu pokrmu. Nezajímavý muž Mathildu sice nakonec nesměle požádá o telefon, ale už se nesetkají. Mathildin život však jako kdyby najednou získal potřebnou energii. Čím déle o muži Mathilda přemýšlí a sní, tím víc jí přijde ten nešarmantní chlapík zajímavější a začne ho hledat, ačkoliv zná jen jeho jméno a povolání. Možná už samo pátrání po neznámém by stačilo k oživení její každodennosti, neboť tím jako kdyby se před ní otevřel nový svět. Ranní Paříž, snídaně v kavárnách, a do toho pátrání po tajemném muži. Dny mají najednou strukturu, smysl a nepostrádají dobrodružství. Nakonec však její pátrání skončí, a ona svého muže najde, ale… Hrdinou druhého příběhu je Yann. Mladý muž začátku 21. století, jehož nespokojenost a odsudek vůči společnosti a chabým možnostem, které mu dává nebo spíš nedává, je razantnější a tvrdší než Mathildina romantická pasivita. Vystudovaný designér, který se živí jako prodavač nevidí perspektivu ani v práci, ani ve vztahu, který má. Jenže kam uniknout, když nikde už není místo? Je tedy smířený s šedou realitou, aspoň do okamžiku než se zcela náhodou sejde se svými sousedy. Cizí temperamentní domácnost je plná humoru a lásky, stejně jako jejich kuchyň plná věcí, vzpomínek, suvenýrů, fotografií, kreseb, pletenců česneku, nebo čajových konvic…. Jako kdyby charakter prostředí odrážel vztahy a vztahy se zhmotňovaly prostřednictvím věcí. Kontrast k Yannovu domovu, kterému vévodí moderní strohý interiér nemůže být větší. Uvědomí si Yann prázdnotu, ve které žije a ještě téhož dne se rozhodne opustit Paříž, svou práci i přítelkyni. Cokoliv je lepší, než ubíjející rutina, která nikam nevede. Na sousedův popud se vydává na jih, kde žije jakýsi vinař, který prý krachuje a potřebuje pomoc. Yann chce mít šanci něco dokázat, chce být hrdinou, poslem, zachráncem. Yann dorazí na místo, ale ….. kdo je dnes zvědavý na váš entuziasmus? V obou příbězích je Gavalda sice neúprosná, ale i milosrdná, neboť definitivní konec nechává zcela na čtenáři a jeho fantazii.
Na okraj: Na konci je znát, že se Gavaldě opravdu příčí banální konce a je škoda, že nezpracovala každý ze dvou příběhu jednotlivě, myslím, že potenciál by tu byl, i když by se pak třeba neubránila banálnímu (šťastnému) konci ... Zkrátka, stačilo by, kdyby psala dál.
Komu knihu doporučit: milovníkovi ostatních knih a stylu Francouzek Anny Gavaldy, Delphine de Vigan nebo Muriel Barberyové; čtenáři, který vyhledává v knihách hořkou současnost, francouzské reálie či cokoliv, kde se mihne Paříž...