Já nejsem dobrý recenzent. Tlustopis jsem přelouskal — už to je dost. V mládí co jsem rozečetl, to jsem musel dočíst. Teď klidně nechám knihu nedočtenou. Jeho první kniha v češtině Dům Páně se mi líbila tak, že jsem tu druhou, Hora hoře, koupil v antikvariátě, když jsem ji měl rozečtenou z Obecní knihovny — a už jsem ji nedočetl. Tuhle třetí nekoupím ani až bude v Levných knihách. Nechci se k ní vracet, nechtěl bych ji s sebou na pustý ostrov. Zdejší anotace je mi nesmírně protivná — prozrazuje to, co má čtenář objevovat čtením knihy. Naštěstí jsem anotaci předem nečetl. Když vidím záložku knihy, mhouřím oči, aby mi nepadl do oka ani řádek. Neprozradím, čím kniha končí — jestli překvapením, nebo tím, co je z děje dávno jasné. Je to řadová loď v moři literatury. Říkám si, proč se spisovatel i čtenář s ní mordují, když existuje tolik nepřečtených veleděl?