Části týkající se historických faktů jsou celkem zajímavé a bylo by opravdu bezva, kdyby u nich zůstalo, ačkoliv chápu, že pak by to dalo spíš na článek, než na knížku, takže to autor (bohužel) "opatlal" románovým příběhem. Kromě válečného začátku je to ale jen slaďoučká románová omáčka, kde vystupují poměrně prkené postavy, nic moc se tam neděje, jenom jezdí k tatínkovi a mamince na obědy, myslí to spolu dobře, hlavní hrdinové jsou sladcí až to tluče a úplně nejhorší je, když hlavní hrdina Viktor svojí "milovanou princezničku" (slovo princezna se tam vyskytuje poměrně frekventovaně, stejně jako spousta všelijakých zdrobnělinek) Jane osloví "ty můj diblíku" a tohle ukrutné slovo se tam vyskytne dokonce ještě 4x!! No fuj! Diblík je jedno z nejstrašnějších slov co znám a kdybych tohle řekl svojí ženě, tak by to byl asi konec našeho harmonického maželství. :-)
Navíc tedy autor použil formálně zvláštní věc, kdy se mezi dvěma větami mění vypravěč a chvíli mi trvalo, než jsem to pochopil.

Knížku jsem zahlédla na stránkách když ji autor prezentoval. Pochopila jsem, že je to autorova prvotina. Slibný, pro mne přitažlivý název. Prohlédla jsem doporučované ukázky a pak už nešlo odolat nabídce to přečíst. Oba žánry, romantika v beletrii i fakta, ve smyslu dozvědět se něco nového, neznámého, to já mohu. Tady už předem bylo upozorňováno, že tam bude oboje. A také to tam je. Je to místy náročnější čtení na množství informací, ale za to jsou podány velmi srozumitelně, místy tak trochu po lopatě, ale to hodnotím jako plus hlavně proto, že to nejsou suchá fakta, ale jsou podána místy docela vtipně na pozadí příběhů ze života hlavních postav. Při pozorném čtení zjistíte, že zdánlivě různorodé příběhy kapitol na sebe dějově navazují. Je to psáno strohou mluvou, žádné rozvláčné, květnaté přívlastky a přesto můžete mít dojem, že tam všechno podstatné je a že jste stále v obraze oč tam běží. Několik, ne mnoho, kapitol je spíše popisných, autor chtěl zjevně do nich vtěsnat hodně informací o kterých si byl jist, že je téměř nikdo nezná. U mě se mu to povedlo i přesto, že takový žánr čtu ráda. Je to trochu netradiční pojetí, takový pokus o novou formu beletrii propletenou fakty, ale mě to sedlo. Pokud bude takto psát dál, tak se prosadí nejen jako dobrý autor, ale možná prosadí i ten svůj neobvyklý styl.

Přečetl jsem to. Nemusel jsem se do čtení nijak nutit. Je to dobré, ale ....
Pro čtenáře literatury faktu a že tam faktů opravdu je hodně, je tam mnoho beletrie. Je napsána přitažlivě, ale k faktům bych jí tolik nedal.
Pro čtenáře beletrie a že se to čte dobře, je tam příliš mnoho faktů, které ty, kteří jdou po ději, zápletkách, romantice, podrobná fakta při čtení zdržují.
Autor si hraje s čtenářovou představou o čem ta knížka vlastně bude. Začne to tak, že vás to vtáhne do děje a je skoro jedno jaké knížky rádi čtete. Spolu s protagonisty děje řešíte jestli to s nimi dopadne dobře, nebo skončí ještě než kapitola skončí. Těžko se odtrhnete, než první kapitolu dočtete, abyste zjistili, že o tom ta knížka nebude. Je to jenom úvod do děje s rychlým spádem. Romantika, která vzápětí následuje, vyvede z míry každého dychtivého "historika". Dobrý tah, kdo chtěl romantiku, ten "přežil" poutavou první kapitolu o letadlech a našel se ve druhé i s nádechem červené knihovny. V dalších kapitolách romantika také je, ale jen ten kdo ví jak používat šafrán, nebude zklamán. Ten kdo rád čte o různých tajnostech, které nejsou až tak tajné, jako je podává Edward Snowden, ten se v té knížce najde a vyřádí. Jsou tam informace hodně podobné, ale na rozdíl od Snowdena pochopitelně bez důkazů. Zkusil jsem vygooglovat několik jasných faktů v knize uvedených. Většinou jsem nakonec našel, hlavně v angl. verzi články které uváděnému neodporovaly. Takže lze autorovi uznat, že co se v jeho dílku, jako fakta tváří by fakta opravdu mohla být. Dokonce i ten utajovaný objev o kterém jsem, přiznám, neměl ani tušení, dnes díky internetu, můžete také objevit. Knížka má na sebe navazující děj, díky tomu ději do něj zapadne nejen popis tanečních kroků zamilovaných i obraz Mony Lisy, ale i následně obraz i detailní popis části ponorky a práce hlubinných robotů při hledání ztroskotané ponorky. Dokonale to vystihuje autorovo " Beletrie faktu ". Je to jasná provokace, jenom nevím jestli tím chtěl dráždit literární kritiky, nebo vyrobit čtení pro celou rodinu. Umím si představit, že by tento autor dokázal napsat na zvolená témata zajímavé knížky dvě. Jednu jako román pro ženy a druhou pro pídily hledající konspiraci a fakta. Ale to zjevně autor neměl v úmyslu. I tak mohu doporučit.