Nombeko začala pracovat v pěti letech jako vynašečka latrín na předměstí Johannesburgu, v deseti letech osiřela. Nic nenasvědčovalo tomu, že by neměla prožít svůj život v jedné z chatrčí největší chudinské čtvrti světa a pak tu předčasně umřít,...
Pokud hledáte nenáročné letní počtení, při němž se budete moci téměř každé větě minimálně pousmát, asi nemůžete sáhnout vedle. Pokud jste si, stejně jako já, už při čtení Staříka říkali „teď se to zvrtne a začne to být nuda“, potom se mějte na pozoru.
Lehce praštěný příběh, na takový humor asi musíte být stavění, nebo mít na něj zrovna náladu, a já ji měla, takže se mi kniha trefila do vkusu. Celá kniha se dá shrnout do jednoho citátu z ní: „Rozdíl mezi hloupostí a genialitou spočívá v tom, že genialita má své meze.“
Analfabetka je nenáročné čtení plné obludné až ...
Analfabetka je nenáročné čtení plné obludné až absurdní komiky, která ale skutečně stojí za to, jen se jí nesmíme bát v současném světě, který dusí politická korektnost a ohledy hrůzného druhu. Analfabetka neukazuje svět takový, jaký bychom jej chtěli mít, ale jaký ve skutečnosti je, i když příběhu hraje velkou roli nadsázka. I vzhledem k autorovu formálnímu vzdělání bych řekl, že se inspiroval asi nejvíc španělským pikareskním románem, Lazárkem z Tormesu a jeho příběhy. Protagonista z okraje společnosti, který vlastně navzdory i díky svým trampotám na samém okraji společnosti neustále zůstává a díky tomu může mít potřebný odstup od událostí a dějů, které se ho vlastně bytostně nedotýkají. Tolik potřebný odstup, jaký měl i Josef Švejk svého času v imaginaci Jaroslava Haška. I Analfabetka poukazuje na velmi půvabnou a nadčasovou formu inteligence bez vzdělání, moudrosti bez formálně pojatého učení. Analfabetka "pouze" hltá knihy, kdykoliv může a kamkoliv přijde, že by nějaký nepřímý vzkaz čtenářům? Pokud k tomu všemu přidáme velmi populární formát literatury, který byl velmi oblíbený už ve středověku, je jisté, že na úspěch knihy je zaděláno velmi dobře. Díky situační komice je výhoda, že kdekoliv román nalistujete, můžete číst dál a budete se dobře bavit. Díky autorovu literárnímu nadání a nespornému talentu se můžete bavit i bez toho, abyste četli na přeskáčku. Nemůžu se ovšem zbavit pocitu, že za vší tou fraškou, groteskou a humorem v knize se skrývá jistý smutek, jak to říci lépe - světabol autora, který vychází z radikálních rozdílů a odlišností v různých částech této planety. Radikální rozdíly a odlišnosti člověka dusí a ničí ho, zvláště pak, když si uvědomí, že v žádné zemi na této planetě nelze najít tak snadno klid a mír a spočinutí. Veškeré hemžení v knize vede k jistému pocitu zkratkovitosti a pouhé epizodičnosti lidské existence. Člověk na samém konci civilizačního procesu se opět začíná cítit jako na začátku své existence, jako pouhý mravenec v obrovském mraveništi světa. Dobře mu tak.
Komu přišel stařík místy trapný, bude mít asi stejně jako já pocit, že analfabetka je ještě trapnější. Humor je dosti primitivní, asi na úrovni Troškových komedií. Zřejmě jsem se měla za břicho popadat, když se chudák analfabetka živila vynášením fekálií, ale bohužel mi z toho bylo spíš smutno. Autor zvolil vzorec, který mu přinesl úspěch u staříka: souhra šťastných a nešťastných náhod ve stylu (ale ne na úrovni) Forresta Gumpa. I humorná kniha by měla nést aspoň nějaký zárodek myšlenky, aby nenudila, tahle nenesla vůbec nic, jen byla nekonečně dlouhá. Všem, kdo se chtějí pobavit, doporučuji knihu Muž jménem Ove.
Staříkem jsem se ze začátku tvrdě prokousávala, a i když se mi kniha nakonec velmi líbila, nečetla se mi úplně lehce. Analfabetka je prostě úžasná. Oslovily mne hned první věty - začít vyprávět příběh o vynašečích latrín není vskutku nic otřelého. A pak už to bylo jen lepší, lepší a lepší. Kniha je plná inteligentního humoru, zajímavých scén, postřehů a glos, prostě nemá chybu. S chutí jsem se zasmála, četlo se to lehce mělo to spád, šťávu. Vřele doporučuji.
Bohužel to vypadá, že Jonasson 1) miluje popularitu, kterou mu vynesl Stařík, a tak se rozhodl, že nebude pouze autorem jedné veleúspěšné knihy, 2) nic jiného ale napsat neumí, 3) napsal tedy Staříka podruhé a hůř. Patrně také v rychlosti - postavy jsou jen ledabyle povrchně načrtnuté, vtipy jsou někdy až trapně absurdní (misionáři dávají černochům nášlapné miny jako odměnu za to, že si přečtou Bibli, i když ví, že neumí číst), a do toho se ještě přidává rádoby odlehčený antirasismus. Opakovaní stejných motivů (např. výroba atomové bomby) je příznakem ztráty autorovy soudnosti. Celé je to navíc neskonale povrchní.
Kniha, která dovede nejen zaujmout, ale i nahlas rozesmát. Velice dobré postřehy na realitu dnešního světa a Švédska. A to jak na politiku, tak i na běžný život. Příběh má výbornou stavbu a několik dějových linií se v pravý okamžik přetne a způsobí, že knihu neodložíte, dokud nezjistíte, jak to dopadlo. A hlavně si pak dovedete i představit, že vlastně nemáte zásadní životní problémy. Existujete, a to dokonce i úředně.
Stejně jako "Stařík" je kniha velice originální zápletka a opravdu humorná. U málokteré knihy se nahlas zasměji. Zde se mi to stalo spoustukrát. Je plná inteligentního i hodně černého humoru. Nádherná kniha na léto.
Černý humor a absurdní situace podle mého gusta:). Opět výtečný překlad. (Joseli asi chyběl na ZŠ při výkladu o tepelných elektrárnách, kterými se zpravidla míní uhelné;)
Necekejte, ze se stane to, co pri cteni Stoleteho starika. Tempo je pomalejsi, zapletky se opakuji (pripomelo mi to Sifru mistra Leonarda,kdy jsem si rikal, prosim, at uz nikam zase neutikaji). Co vsak zustalo, je velice vlidny humor. Asi je to subjektivni dojem, ale vlidnost je to nejlepsi na cele knize, ta vira v privetivejsi tvar sveta.
Dcera Emma poznamenala, ze fotka na prebalu ukazuje Jonassona mladsiho nez fotka na prebalu Stoleteho starika. A asi to trefila, Jonas Jonasson se mozna dostal do rukou nekoho, kdo z nej udelal tak trochu McDonald´s na humor. Mozna, ze se sam rozhodnul recyklovat uspesny recept. Druha kniha bude mit urcite komercni uspech a po starikovi si to zaslouzi, ale na treti knihu se uz moc tesit nebudu.
Nejsem prekladatel a ani odbornik v teto oblasti, nicmene vyraz "tepelna elektrarna" nedava v kontextu smysl, oznacuje totiz jak uhelne tak jaderne ale i geotermalni elektrarny. Tento termin se prakticky nepouziva. Taky nevim jak mohu splatit sve pohledavky. Toto nejsou vsechny vyhrady. Odhaduji, ze preklad zaplatil svoji dan sibenicnimu terminu od vydani originalu.