Česká Bridget Jonesová v nejlepších letech
S. A. Fraňková, Knižní novinky, 2.7.2014
Pod názvem Slunečnice Kláry Mandausové (vydala Mladá fronta), se skrývá příběh na téma, že nikdy nemáme nic vyřešeno, i když si to myslíme, že vždycky se může objevit někdo, nebo něco, co začne všechno nahlodávat a to i když už všechno hotové a vyřešené mít chceme. Tím spíš, že žijeme v době, kdy je všechno neustále v pohybu, tedy i vztahy a právě ty jsou jádrem tohoto románového debutu, které jej okořeněný vším, čím život oplývá.
Kapkou akce, humoru,deprese, lásky i romantiky. Autorka téhle celkem svižné prvotiny, jejíž text svou odsýpavostí připomíná chvílemi až filmový scénář, je sice novým objevem na českém literárním poli, ale co se týče psaní, je Klára Mandausová ostřílená novinářka – o tom se ostatně můžete přesvědčit každý měsíc na stránkách časopisu Marianne, pro který píše.
Možná proto má stejné zaměstnání i hrdinka jejího románu Kristýna, do níž se tak promítlo i něco z novinářského života. Ať už skutečného, nebo nadsazeného. Jen asi s tím rozdílem, že témata článků v Marianne, které píše Mandausová jsou zajímavější, než ty, které muselo zpracovávat její alter ego. Jak moc však koresponduje autorka se svou hrdinkou, vědí jen ti nejbližší, v každém případě se její Kristýna nejvíc ze všeho podobá legendární zmatkářce Bridget Jonesové. Stejně jako ona, je totiž i Kristýna sympatickou, byť často plačící královnou vtipu i chaosu. A podobně jako ona je také nenapravitelně romantická, zde ovšem s tím rozdílem, že už má jedno dítě a je vdaná.
Zatímco Bridget hledala muže, Kristýna už jednoho má. To lze považovat za začátek problému, neboť k tomu má i bývalou lásku, která jí straší v srdci a podezřívavého manžela. Což je směs, která samozřejmě hrozí samovznícením. K odpálení stačí málo. Lyže. Tahle Kristýna, totiž moc ráda lyžuje a právě lyžování může za všechny potíže. Kdyby totiž Kristýna nelyžovala, nepotkala by na sjezdovce právě onoho svého bývalého, manžel by neměl důvod žárlit a nic by se nestalo. Kristýna sice po žádné bokovce ani jiném vztahu netouží, ale nikdo jí to nevěří a manželovo odtažité chování ji jednak vhání do mnohem širších pochybností, druhak do zdravotních problémů a nakonec i do náručí jiných mužů. I když až do poslední chvíle spíše na platonické rovině, neboť i na nevěru musíte mít nejdřív čas a hlídání.
Ačkoliv v příběhu figuruje několik mužů, vedle kterých se Kristýna jak ta Slunečnice snaží otáčet za sluncem, - trochu machistický šéf, nekomunikující uražený manžel, tajemný rozevlátý fotograf nebo nezapomenutelná první láska - o nich to vlastně nakonec vůbec není.
Nevím, jestli to autorka zamýšlela, ale ze Slunečnice se na druhý pohled tak trochu abstrahuje příběh ženy jako archetypu a jejího přístupu k lásce. V příběhu jej prezentují čtyři ženské věky. První je šestiletá dcera Magdalena, která řeší svou první lásku k chlapci od sousedů s bobřími zuby, který miluje hady a pavouky a tak se je nejdřív snaží milovat taky, než zjistí, že jsou i jiní milovníci (a mimo to, díky postavě Magdalény je text příjemně proložen vtipnými hláškami). Druhou ženou je kolegyně Stela, která ještě věří na velkou lásku, a chce se vdávat, kdyby ovšem ten švédský lékař odpovídal na smsky. Třetí ženou je matka a babička, žena nad věcí, která si stejně lakuje vlasy i když jde sáňkovat a sbírá telefonní čísla všech zajímavých mužů. A na konec vypravěčka, mladá matka Kristýna, žena v nejlepších letech, která si už nedělá si iluze, ale stále dokáže ocenit fungující vztah. Slunečnice je jednoduše románem pro ženy o ženách jehož hlavním poselstvím je to, že muži sice mohou přicházet a odcházet, ale děti a matky vždycky zůstávají.
(Když jsem knihu četla, nevím proč, ale pořád mi nešly z hlavy tyhle filmy - Ženy (USA 2008), Ženy v pokušení (ČR 2010) a díky dětským hláškám dokonce i filmy od Marie Poledňákové.)
PS : Ideální kniha na prázdniny, na víkend, na pláž apod.; na vlastních dětech je pak možné si testovat, kolik vtipných hlášek jsou schopné vyprodukovat během dne ony; zároveň se dá začít hypoteticky uvažovat, jestli by u vás měla vaše někdejší velká láska ještě šanci či zda se případně někde nemotá někdo úplně nový a zajímavý, letní odpoledne si zkrátka žádají své (knihy). ;-)
Kritika sice není předmětem recenze, takže na okraj - moc dialogů, moc vypjatých emocí (hlavně pláče!) a málo hlubších popisů, někdy až moc fejeton. Ale to je čistě otázka vkusu.