Britský teoretický fyzik Stephen Hawking je neodborné veřejnosti (nebo zkrátka těm, kdo se nezajímají o fyziku, astronomii a kosmologii) asi nejvíce znám jako „ten“ handicapovaný geniální vědec na vozíčku, který se dorozumívá pomocí hlasového stimulátoru. Veřejnost tak paradoxně možná ani tolik nefascinovala existence černých děr, jako to, jak dokáže být mozek plně výkonný a nezávislý na paralyzovaném těle. Tím spíš, když původně lékaři Hawkingovi v jeho 21 letech, když mu nemoc (amyotrofickou laterální sklerózou- ALS) diagnostikovali, přisoudili jen pár let života (přesněji řečeno dva roky ). Navzdory tomu se vědec letos v lednu dožil 73 let. Pochopitelně ne v plném tělesném zdraví, ale zato se stále veselou a zdravou myslí. Hawking na sobě dokázal, že je možné se s touto nemocí vyrovnat, dokonce si pořídit rodinu a tři děti, neztratit smysl pro humor a ještě být schopen pracovat a tvořit. Věc měl samozřejmě ulehčenu tím, že jeho práce byla vždy ryze duševní a jeho onemocnění ji tudíž nemohlo nijak narušit – spíš naopak, stala se jeho smyslem života. Během své vědecké kariéry napsal okolo 200 vědeckých publikací, širší veřejnost se s ním však seznámila až v momentě, kdy se na pultech knihkupectví objevila jeho asi dosud nejznámější a nejslavnější kniha Stručná historie času (česky kniha naposledy vyšla v roce 2007 ve spolupráci nakladatelství Argo a Dokořán), kterou se významně zasloužil o popularizaci vědy – což bylo konečně jeho cílem, stejně jako to, aby se kniha dostala k co nejširšímu okruhu čtenářů.
Kromě těchto populárně vědeckých prací pro dospělé, napsal spolu se svou dcerou Lucy také několik knih pro děti, které si kladou za cíl přiblížit dětem vesmír a jeho tajemství. Trilogie - Jirkův tajný klíč k vesmíru (2008), Jirkův vesmírný lov pokladů (2009) a Jirka a velký třesk (2011) vyšla postupně také česky v nakladatelství Universum. Česky dosud vyšlo celkem sedm jeho prací včetně té nejslavnější a nejznámnější – stejně jako její nenovější verze – Stručnější historie času (Argo 2006). Kromě vlastních děl, vyšlo samozřejmě již také několik knih o samotném autorovi. „Stephen Hawking“ od Josepha Mc Evoye (česky Portál 2004), a dvě knihy od Kitty Fergusonové - „Hledání teorie všeho“ (česky Aurora, 1996) a „Stephen Hawking, jeho život a dílo“ (česky Práh 2013). Zatím poslední knihu na toto téma však napsal také vědec sám a nazval ji – jak jinak – Stručná historie mého života (vydalo Argo ve spolupráci s nakladatelstvím Dokořán, v překladu Jana Klímy). Na rozdíl od svých životopisců, je Hawking opravdu stručný. Kniha má 140 stran a nutno říci, že Hawking se nezdržuje ani detaily ani emocemi, není to ani zamyšlení ani bilance, spíš výčet jen některých událostí a některých momentů. Stručně seznamuje čtenáře se svým dětstvím, které nebylo vzhledem k místu a času nijak výjimečné, odhlédneme-li od toho, že vyrůstal v rodině dvou absolventů Oxfordu a otcem byl lékař specializující se na tropické choroby (který hodně cestoval). Ten mmj. chtěl, aby se mladý Stephen věnoval studiu chemie, ten ovšem upřednostňoval matematiku - a nakonec skončil u fyziky. Matku ve své knize zmiňuje jen okrajově, stejně jako příliš nerozebírá seznámení s Jane, svou první ženou a nijak zvlášť se nezmiňuje ani o svých dětech. Více prostoru, než zmínkám o rodinném životě věnuje úvahám o svých teoriích a jak došlo k jejich vzniku. Ostatně, nijak aktivně se ani na chodu domácnosti a péči o rodinu podílet ani nemohl. Proto nejspíš překvapí, že to byl on, kdo po dvacetiletém manželství inicioval rozvod, oženil se se svou pečovatelkou, a na dlouhou dobu přerušil se svými dětmi a bývalou ženou veškeré kontakty. Zajímavým doplňkem je v tomto směru film Teorie všeho (The Theory of Everything), který v současnosti běží v českých kinech. Ten byl totiž natočen podle knihy„Cesta do nekonečna: Můj život se Stephenem“ (vyšlo zatím pouze v anj., 2008), kterou na základě soužití se slavným handicapovaným vědcem napsala právě jeho první žena Jane Wild. Ta nabízí trochu jiný úhel pohledu, a je jasné, že život s paralyzovaným géniem nebyl procházka růžovou zahradou. Sám Hawking však je podle všeho s filmem spokojený - stejně jako s výkonem Eddie Redmaynea (ten za roli S. Hawkinga získal Oscara) jehož poctil prohlášením, že v některých momentech měl dojem, že se dívá sám na sebe. A dokonce prý u filmu i uronil slzu. Kniha je na můj vkus stručná až příliš, škoda. Autor se navíc zjevně některým věcem raději vyhýbá a tím spíš bych si ráda přečetla knihu Hawkingovy první ženy, podle které byl natočen film, který běží v českých kinech.