Máloco mě dokáže uchvátit více, než nehostinné končiny a země, kam člověk vkročí jen zřídka. Kde se podnebí s nikým nemazlí, v zimě tu je několik desítek stupňů pod bodem mrazu a v létě se zase můžete vyhřívat na kamenech vedle čistého jezera. Když se někde v takovém prostředí najde srub, ve kterém se dá žít... Tak já se stěhuji. Přesně do takového prostředí nás přenáší autor této knihy. Člověk se sice v knize vyskytuje, protože lovci kožešin, hledači pokladů nebo jen uprchlí vězňové si najdou cestu i sem. Do míst, kde vládnou zvířata. A každému, kdo se jejich společenství bude snažit nějaký způsobem narušit, to dají pořádně sežrat.

Vlčák Kazan je hlavní hrdina našeho prvního příběhu. Je to kříženec psa a vlka, proto se v něm mísí oddanost k člověku s jeho nenávistí a jiné pocity, se kterými si bude muset poradit. Kniha je takovým zápisníkem z jeho života. Budete svědky lovu, jeho setkání se svým vlastním druhem (ať už psím nebo vlčím) a taky putování s jeho družkou. Kniha je sice dobrodružné, psaná i pro starší děti, ale nemyslete si, že tu budou samé sluníčka a sedmikrásky. Divočina si nevybírá a je nelítostná ke každému. Proto i Kazan to nebude mít vůbec jednoduché. Na jeho cestě ho bude doprovázet i lidské násilí, strádání a smrt. Tak to v divočině chodí.

Dalším příběhem, který na ten Kazanův navazuje jen lehce, je o jeho synovi Barím. Nese se v podobném duchu, autor nás provází cestou, kterou musí Barí projít. Odloučení od matky a tvrdá realita. Cesta štěněte/vlčete je ale doprovázena spoustou veselých okamžiků a vtipných shledání. Dokud se neobjeví člověk, přirozeně. Ale i přes všechny útrapy a starosti je našich hrdinů je tohle jedna z nejlepších dobrodružných knížek, které jsem kdy četl. Sedla mi ve všech směrech a když na to přijde, ani mi nevadilo, že v některých názvech kapitol bylo napsáno přesně to, co se tam stane. Je to přece jen kniha pro mladší čtenáře. Pokud ale máte rádi to, co jsem vypsal na začátku, tak osloví i vás.