Nuda, lenost, nezájem. Přemíra svobody bez vědomí povinnosti. To jsou choroby, jež ničí hrdiny románu JEDNOOKÝ KRÁLÍK víc než drogy nebo pistole. Christoffer Carlsson je zjevení. Skoro jako by se někdo z kluků od Take That dal na spisovatelskou dráhu a předtím si střihl pár semestrů psychologie či filozofie. (...) Jednooký králík je podobně jako třeba Eugenidovy Sebevraždy panen svědectvím ve stylu Americké krásy. To, co se při prvním pohledu zvenčí jeví jako záviděníhodná kvalita, je jen pozlátkem natřená měšťácká přetvářka, pod níž lezou červi. Jenomže švédský Dalen není americký Detroit. Je mnohem blíž, než by se mohlo zdát.