Podobné tituly

Library Journal napsal: „Fossumová nikdy nepíše o jednoduchých tajemstvích. Vytváří spletité příběhy, zalidněné plnokrevnými postavami, a proto si v současné vlně skandinávské detektivní literatury vydobyla čelní místo.“ A je pravda, že tento příběh je velmi spletitý. A hned od začátku.

Při jedné z pravidelných nedělních vycházek najdou manželé mrtvého chlapce a roztáčí se kolotoč událostí. Fossumová neponechá nic náhodě a bravurně nás obeznámí s tím, co se děje na několika frontách současně. Takže nejen, že se seznámíme s truchlící matkou, která se dozvídá tu nejhorší zprávu, kterou matka může slyšet. Vidíme i to, jak se mění charakter muže, který pro svou ženu rázem znamená nudu a obavu, stává se z něj lovec senzací, hyena. Současně máme jako na paletě i pocity pachatele, nebo domnělého pachatele, který má rád dětské cokoli. Ví, že si pro něj stejně přijdou, neví, kam by se schoval a vlastně ví, že je to zbytečné. Neví, co ještě smysl má a současně ví, že smysl už nemá vůbec nic. Máme tu vyšetřovatele, kteří dělají svoji práci, ale dlouho tápou a jsou ve slepé uličce. Máme tu i profil učitele, gaye, který se najednou ocitá v úplně jiném světle - v podezření. A máme tu i další problém - zmizení druhého chlapce. Oba případy spolu zdánlivě souvisejí, a to je zavádějící. Protože ve skutečnosti jsou úplně odlišné.

Kniha, při které se vám budou potit ruce, vypráví skutečně o tom, Kdo miluje jinak. Prožívala jsem ji jako čtenář, kterému se dostane do ruky příběh s kriminální zápletkou. Prožívala jsem ji jako člověk, který si uvědomuje rozdíly mezi lidmi, žijícími v různých prostředích a podmínkách. A hlavně jsem ji prožívala jako matka. Představa, že ty ženy přišly o své děti takovým způsobem... A že vůbec přišly o své děti...

Četla jsem tu knihu jedním dechem a bylo mi divně, a to hned z několika důvodů. Vedle hrůzného faktu, že přijdou dva chlapci o život a závěrečného rozuzlení, jsem nemohla nevnímat i vývoj manželství lidí, kteří prvního chlapce našli. Žena je vystrašená z toho, co viděla, nešťastná z toho, že sama vlastní dítě nemá, i když by ho strašně moc chtěla. Vedle ní je její muž, kterému kdysi slíbila, že s ním bude v dobrém i ve zlém, ale o kterém ví tolik, že už s ním nechce být, protože je to někdo jiný než ten, koho si tehdy brala. Dívá se na něj s pocitem hnusu z toho, co všechno dokáže udělat. Jak se snaží těžit z neštěstí druhého. Ale i tenhle, zdánlivě neřešitelný, příklad má nakonec překvapivé řešení.

Kdo miluje jinak - to je kniha, u které se zamyslíte. Každý se u ní musí zamyslet. Začtěte se a třeba mi dáte za pravdu. Nemám ráda otázku proč. A když už přijde, ráda se dozvím odpověď. Tady jsem dostala všechny odpovědi, leč mnoho z nich mě příliš neuspokojilo. Byla jsem smutná z toho, že tohle všechno se prostě v životě děje. Není nic, co bych autorce vytkla. Naopak, oceňuji styl, příběh, spád i formu. Měla - li bych hodnotit jako ve škole, tak jednoznačně za jedna!

Norská autorka Karin Fossumová (*1954), čtenáři i kritiky přezdívána královnou detektivek, své renomé získala především cyklem kriminálních případů s dvojicí komisaře Sejera a jeho kolegy Skarreho, jež vydává od roku 1995. V češtině nám zatím nakl. Host nabídlo dva romány: „Indická nevěsta“ a „Provokatér“. Nyní vydalo další její knihu, která pod názvem „Kdo miluje jinak“ (orig. Den som noe annet) vyšla v „zemi trollů“ v roce 2010.

Námětem jejího románu je pedofilie, tedy sexuální násilí páchané na dětech. Téma, které se v poslední době objevilo v několika dalších severských thrillerech, jako v tolik skandalizovaném románu „Vraní dívka“, či např. v dánském thrilleru „Chlapec v kufru“. Jedná se o zločiny, které jsou zcela neodpustitelné, a to i v očích zločineckého podsvětí.

Tak k tomu přistupují autoři oněch dvou výše zmíněných knih. Fossumová ale čtenářům nenabízí klasickou dějovou zápletku, kde jsou jasně definované strany dobra a zla. Kde záporná postava je skutečně prolezlá zlem, a na konci nás čeká dopadení a potrestání. Obdobně jako u předešlých jejich knih v tom vidím originální a zajímavou koncepci krimi příběhu.

Na druhou stranu se našlo i dost čtenářských názorů, kterým tento „výpadek ze zajetých kolejí“ vadil. Fossumová si především zakládá na svých postavách, na vlivu zločinu z širšího pohledu. Stejně je tomu právě i v knize „Kdo miluje jinak“. Příběh začíná nálezem ztraceného chlapce, jehož mrtvolku s jasnými stopami znásilnění, někdo pohodil v lesích. Objeví ho manželská dvojice, která zde chodí pravidelně na výlety. Oba se samotným zločinem nemají nic společného, přesto se stanou jedněmi z hlavních postav příběhu. Spolu s pachatelem a pozůstalými totiž skvěle vykreslují situaci, kterou násilná smrt dítěte přinese všem zúčastněným.

Tři různí aktéři, tři různé osudy, tři různé pohledy. Neobvyklý je pohled na pachatele, kterého autorka nevykresluje jako zrůdu, ale jako člověka trpícího svým postižením, tedy přitažlivostí k chlapcům. Člověka, jenž si s hrůzou uvědomuje, že pro něho není žádné přirozené řešení jeho postižení. A pak mu stačí jeden krok vedle a pro společnost je vše jasné. A právě jisté „falešné“ moralizování je doménou oné manželské dvojice, přesněji manžela, který nedokáže skrýt svoje nadšení být svědkem něčeho tak „hanebného“. Ovšem asi nejsilněji na mě zapůsobila autorčina schopnost vykreslit situaci matky mrtvého chlapce. Ta autenticita pocitů a emocí každému čtenáři-rodiči vžene slzy do očí.
„Kdo miluje jinak“ je vynikající krimi román, který balancuje na hraně psychologického thrilleru. Je to příběh o temných věcech, které nechceme ani vidět, pro které neznámé řešení. Což podtrhuje i šokující závěr příběhu, protože se neztratil jen jeden malý kluk, ale ještě jeden. A zde naše „falešné moralizování“ na jinou sexuální orientací dostane ránu přímo na solar.

V překladu Daniely Mrázové vydalo nakl. Host v roce 2014.