Mayovo báječné špatné počasí
S. A. Fraňková, Knižní novinky, 27.5.2014
Spisovatel Peter May pochází z Glasgow, a třebaže žije už pár hezkých let ve Francii, píše o Skotsku pořád tak, jako kdyby se díval z okna zrovna na to, jak venku buď fouká, prší nebo oboje. Vítr, moře, déšť a machair bez konce, drsná a nehostinná krajina a těžký život lidí v ní, to je totiž nepostradatelný prvek jeho detektivek. Atmosféra, kterou tahle scenérie vyvolává ovšem naprosto dokonalá. Jinak řečeno - jako stvořená pro vraždu. Nejinak tomu je i v knize Muž z ostrova Lewis (vydal Host opět v překladu Lindy Kaprové), což je už druhý díl z trilogie příběhů odehrávajících se na stejnojmenném skotském ostrově ze souostroví vnějších Hebrid. Volně navazuje na předchozí Skálu (Host 2013), a následovat jej bude i poslední část s názvem Šachové figurky, stejně jako se plánují k vydání další Mayova díla. Pokud člověk první díl nezná, nic se neděje, znalost předchozí části není nutná, ale tahle potřeba spíše přirozeně vyvstane. Protože zkrátka budete chtít číst dál (a v prvním díle je navíc k dispozici slovníček výslovnosti používaných gaelských výrazů). Na Mayových detektivkách je možná nejzajímavější to, že to nejsou úplně čisté detektivky. Pro taková díla ostatně vznikla vlastní kategorie - literary crime, což znamená, že jsou psána kvalitněji než běžné detektivky. Jsou tam sice všechny potřebné prvky, ale ne jenom. Jak je již uvedeno, velkou roli hraje u Maye prostředí - melancholie, se kterou autor vytrvale popisuje vítr a déšť, takřka místy připomíná básnickou prózu. Krom toho však také velice dobře pracuje s fakty. Maye tedy můžeme považovat nejen za básníka, ale skoro i za kulturního antropologa, protože se věnuje jak historii míst, tak i zvyklostem a zvykům, které na ostrovech lidé udržují. A při tom všem je mrtvola opravdu už jen tou pomyslnou třešničkou na dortu. Nebožtíkem to ovšem začít musí, pokud budeme ctít pravidla žánru, ale pak už se text jen sype, klidně a spolu s všudypřítomným deštěm takřka melancholicky odkrývá to, co je pod slupkou téhle drsné ostrovní krajiny, která místo strdí oplývá rašelinou. Tak jako byl v předchozí knize důležitým prvkem rituální lov guga (mláďata terejů), nyní je to rašelina. Tou se na ostrovech topí, ovšem nejprve je nutné ji vyřezat ze země a usušit. Právě díky tomu se v ní jednoho dne najde tělo. Zachovalé, v nejlepším stavu, neboť rašelina je také výborný konzervant. Následuje důležitá a nepostradatelná scéna na patologii, a pak už zbývá jen najít vraha. Hlavním hrdinou je opět bývalý policista Finn Macleod, který se vrací, snad už definitivně, na ostrov, kde se snaží dát do pořádku ruiny rodného domu a ve zbytku času hledá cestu ke své někdejší lásce. Jeho přibližování k Marsaili je jeden krok tam a dva zpátky, což už je někdy trochu na hraně, nicméně milostná linka tady skutečně nehraje hlavní roli, byť ji významně oživuje. Macleod se opět setkává s konstáblem Gunnem, který jej přizve k práci na objasňování vraždy, která se ovšem stala v hluboké minulosti. Přesto je třeba zjistit, kdo nalezeného muže zabil a proč. Především proto, že díky shodné DNA s obětí se hlavní epizodní postavou stává Marsailin otec a jeho minulost, kterou bude nutno vydolovat z jeho vytrácející se paměti. Kapitoly rozdělené na minulost a současnost se střídají, ale je jasné, že prim tady hraje historie. Naplno se tak rozvine ústřední téma knihy, kterým je problematika tzv. domovanů. Tak byli nazýváni sirotci nebo děti z rozvrácených manželství, které byly v polovině 20. století bez všech ohledů přiváženy na ostrovy do pěstounské péče. V podstatě však šlo o nevolníky, kteří nahrazovali levnou pracovní sílu a nedostatek obyvatel na ostrovech. Děti byly často týrány a do své plnoletosti neměly žádnou možnost ostrovy opustit. To vše pak bylo ještě dvojnásob horší, pokud byly katolické víry. A jak se ukazuje, Marsailin otec byl právě jedním z nich. U detektivky se nesluší prozrazovat pointu, ani konec, ale věřte, že v tomto případě je to skoro to nejmenší. Pokud máte šanci přečíst si ji přímo někde na skotských ostrovech, neváhejte a vezměte si knihu s sebou. Nebo si aspoň počkejte na déšť. Budete-li mít štěstí na opravdové skotské počasí, čeká vás dokonalý 4D efekt.
Poznámka na okraj: těšila jsme se na knihu tak, že jsme ji přečetla za dva dny. Rychleji to nešlo, ale dala by se i za jeden...Skála mě nejprve odradila obálkou (a dostala jsem se k ní až prostřednictvím audio-knihy), v tomto případě už mi byla obálka jedno. I když hezčí by být mohla. Text snad už nikoliv.....Ten je perfektní a to nejsem fanda přes detektivky! V říjnu vyjde poslední díl! Báječně načasováno - představte si to ideální podzimní počasí k tomu...
