Podobné tituly

Dita má Zdeňka. Šimon má Kateřinu. Oba páry středního věku se neznají a žijí si dlouholetá spokojená manželství. Dita je úspěšná spisovatelka, Šimon je vysokoškolský profesor. Stačí však jedno náhodné setkání a všechno je vzhůru nohama.

Celkem sympatická obálka knížky Miluj mě, nebo střelím mě přiměla k tomu, abych ji otevřela a začetla se. Proniknout do děje vůbec nebylo složité. Václav Gruber tak hezky poskládal text, že mě nechtěl pustit, abych knížku odložila. Současně jsem se ale chvílemi musela pousmát, to když mi připadal text trošku naivní a přímá řeč kostrbatá, ale pak mi došlo, že to asi napsal přesně tak, jak to v životě chodí. Ve skutečnosti se taky něco říká tak jako kdyby člověk neměl pět pohromadě. A to se mi na tom nakonec moc líbilo - viděl a popsal věci bez příkras a uměleckých obratů, prostě lidsky a obyčejně. Četlo se to samo, opravdu! I když mi z podstaty příběhu bylo všelijak.

Dita se poznala se Šimonem a v tu chvíli věděli, že to nemůže jinak dopadnout. A i když se navzájem přesvědčovali, že jsou kamarádi a že nechtějí, aby to zašlo za hranici, kterou si ovšem nestačili určit, lhali si každý sobě i navzájem. Šimon toužil po Ditě a Dita po Šimonovi. Tak moc, že se oba chvílemi chovali jako puberťáci. Šimon chtěl Ditu a Dita chtěla Šimona. Zatímco ale milovali oba svého partnera, s nímž prožili kus života, tu chybu udělali. Jim to ale jako chyba nepřipadalo.Jejich vztahy se začaly hroutit, ale ti dva se vznášeli na růžových obláčcích. A neviděli, jak se smyčka stahuje. Oba si byli tak jistí, že do jejich třetího světa nikdo nevstoupí, že zapomněli být opatrní. Až jednou...

"Jsme kamarádi," říká Šimon svojí ženě, která něco tuší. "Ano, jsme blízcí kamarádi."
"Jak blízcí?"
"Jsme hodně blízcí kamarádi..."
"Chceš odejít k ní?"
"Kat, co tě to napadlo, proboha ..."
"Spali jste spolu?"
"Ne," Šimon nezaváhal. "Nespíme spolu." Nikdy jsme s Ditou neusnuli a neprobudili se vedle sebe. Nikdy ...

Obdivovala jsem Kat, jak dokázala takovou situaci ustát, jak klidně se Šimonem promlouvala, jak se snažila v takové chvíli, kdy byla sama úplně rozervaná, racionálně uvažovat. Její snaha zachránit vztah na mě udělala obrovský dojem. Kdybych já byla bývala kdysi reagovala tak, jako Kat ...

Přišla záchrana? Přišla včas anebo na poslední chvíli? Neprozradím víc, snad jen to, že jsem se, obzvlášť ke konci knihy, zamýšlela jako žena, partnerka, jedna z nás všech, které to může potkat taky. I když jsem byla jednoznačně na straně Kat. Ditě jsem vůbec nefandila. Od začátku jsem věděla, že se dostane do problémů. A to odhalení jsem jí přála. Ale nebudu vás víc ovlivňovat svým názorem.

Celkově vzalo, prožila jsem na 219 stranách příběh, který bych osobně prožít rozhodně nechtěla. Ani z jedné strany. Je zvláštní, jaký mají muži někdy cit pro popis a vykreslení situací. Panu Gruberovi se to fakt moc povedlo!