Věčný sen o nesmrtelnosti v podobě příběhu pro kluky i holky ne jen později narozené. Mně osobně potěšila pasáž, kde si Clay s Kate představují kam až může dojít lidstvo s Googlem v roce 3012 a pak se ukáže, že Clay myslí na romantickou lásku a ani ho moc nezajímá, co bude v budoucnu. Muzeum pletení má také něco do sebe. Pravda, pohled je to trochu americký, ale autor je Američan, takže není co řešit.Příjemné čtení, chvílemi dost zábavné s optimistickým koncem, který se dá tušit. Nechci tím říci, že nestojí za přečtení, ale pravda je, že spád má tak do strany 222. Původně to byla povídka, možná přepracování do formy novely by knize slušelo více. To je bohužel bolest posledních let, vycházejí čím dál tlustší knihy, někdy se zdá, že největší odvahou je udržet text kompaktní a škrtat.

Správný obchod s knihami je ostatně vždycky trochu tajemný. Nonstop knihkupectví pana Penumbry amerického spisovatele Robina Sloana aspoň takové je (vydal Host v překladu Petry Jelínkové). Atmosférou jako kdyby vypadlo buď z Harryho Pottera nebo třeba z Orwellova románu Bože chraň aspidistru. Tam je hrdinou příběhu podobně bezprizorný týpek a hlavně stejně zaprášený obchod. Samozřejmě, už název musí znít knihomilovi dobře. Nonstop knihkupectví. I když, ono jde spíš o antikvariát nebo knihovnu. A to nejenom proto, že má otevřeno nonstop, jeho zaměstnanci se v něm střídají na tři směny a že knihy tam jsou – ano - od podlahy až kamsi do stropu, a i ten mizí kdesi v šeru. Ale hlavně se tady knihy ani tak nekupují, jako půjčují. Stejně pozoruhodní jako obchod jsou ostatně i jeho zákazníci. Obzvlášť ti, kteří přicházejí v noci, jak si všimne hrdina příběhu Clay, webdesignér bez kariéry a zaměstnání v oboru, který z nouze vezme právě noční směny v knihkupectví. V této denní době však není příliš provoz a tak si náš člověk z dlouhé chvíle sestaví nejprve počítačový model antikvariátu se všemi knihami a posléze do něj zanese i výpůjčky. Díky tomu objeví, že se tak děje podle určitého systému a ten ho přivede na stopu zvláštního společenství. A tady už přichází na pomoc moderní technologie. Druhá polovina knihy je tím pádem trochu méně o knihách o trochu více o internetu, googlu atd. obzvlášť když se náš hrdina dá dohromady s ortodoxní googlačkou. Přechytralá zaměstnankyně Googlu Kat v tričku Bam!, její strava, i nadšení pro Google a počítače může leckoho, poté co se chopí v příběhu díla, naštvat (mě připomínala divné týpky z románů Scarlett Thomasové), ale na druhé straně se později ukáže, že ani její počítače na všechno nestačí a že v boji o nalezení určitého klíče, o který společenství jde, nakonec i ty nejmodernější technologie prohrávají. Řešení je samozřejmě lidsky prosté. A to je asi styčný bod, díky kterému je kniha spojována s Ecovým Jménem růže, jak se o Sloanově knize tvrdí. Nejen podzemní knihovna, nejen tajemné společenství či knihy až do stropu ztrácejícího se v mlhách. Ale cosi jednoduchého a prostého, co se tváří jako velké tajemství. Zatímco u Eca se všechno točí kolem snahy zneškodnit spis o smíchu a zároveň všechny, kdo jej stihli přečíst, u Sloana jde o rozluštění zašifrované zprávy zakladatele spolku, nad kterou si lámou hlavu všichni, kdo si v onom zvláštním knihkupectví knihy půjčují a zároveň jsou po čase a určitém nnožství přečtených knih vyzváni napsat příběh svůj vlastní, který bude přiložen k ostatním po bok zakladatele. S každou další přečtenou a napsanou knihou mají být pomyslnému cíli blíž, ačkoliv vlastně netuší, co tím cílem vlastně je. V každém případě se tady autorovi podařilo vetknout do příběhu metaforu zrání a zmoudření. Vždyť až po určité sumě vědění je člověk schopný uvažovat jakž takž rozumě a k tomu samozřejmě výborně slouží knihy jako médium, které jen cosi neservíruje, ale zároveň nutí přemýšlet a používat fantazii. Na to, že Sloan původně plánoval napsat jen povídku, se mu podařilo příběh rozvinout do obdivuhodné šíře. Čin o to významnější, když uvážíme, že jde o prvotinu.

Touto knihou vstupuje čtenář do světa nerdů, převážně počítačových maniaků, gúglistů a expertů přes vizualizaci dat. Ovšem Sloan k tomu zvolil zcela nečekanou cestu. Co může být moderním IT technologiím vzdálenější než prastaré a ošuntělé knihkupectví, kam skoro nikdo nechodí, i když má otevřeno nonstop, a kde ve vysokých regálech padá prach na podivné knihy, které si ještě podivnější lidé nekupují, ale půjčují? Vybaví se nám Ecova knihovnu z románu Jméno růže i Zafónovo pohřebiště zapomenutých knih, ovšem očištěné o vraždy a intriky. Sloan zdařile míchá skutečné s fiktivním jako třeba Dan Brown či Frederick Forsyth. O luštění šifer tu jde také. Strhující, chytré a vtipné čtení, snad až jen na tu americkou sebestřednost. Musí společenství staré pět set let, které vzniklo v Benátkách, mít nutně svou centrálu v New Yorku?

Dobrodružná knížka pro každého kdo má rád záhady. Zpočátku se mi zdálo, že autor se inspiroval Zafonovymi knihami.
Cte se však jedním dechem. A neřekla bych, že je jen pro kluky, ale možná spíš pro mladší ročníky. Zralejší čtenář už jistě četl zdařilejší dílka tohoto žánru. Rozhodně bych však doporučila ji číst v originále, pokud máte tu možnost. Bohužel, český překlad je spíše moravský. Slovo "lozit", které se tam opakuje nejméně 6x mne iritovalo a vytrhovalo z děje.

Fantasy knížka pro kluky po třicítce, kteří z fantasy vyrostli. Magii nahradilo IT a patos vystřídala sžíravá sebeironie autora. Velmi dobré (četl jsem v originále, takže nemohu posoudit český překlad).

Pokud máte rádi záhady, ale nesnášíte pitomosti a la Dan Brown, a k tomu máte rádi Kindle, typografii, knihtisk, knihkupectví, Google, startupy... Já vím, je to hrozný mix, ale jako oddechovka pro mladší intelektuály to funguje, a čte se to jedním dechem. Škoda, že sazba a typografie nemá standard Hostu (Pecina), a překlad a redakce by si také tu a tam zasloužily větší péči.

Toto je kniha, kterou by si měl přečíst KAŽDÝ GEEK a každý KNIHOFIL. Je fascinující v několika směrech.

1) Autorovi se povedlo zázračným, a přitom jemným způsobem propojit dva světy, které jsou zdánlivě nepropojitelné. Svět high tech a svět s vůní starých knih. Robin Sloan dokazuje, že dnešní doba není nepřátelská vůči té staré, že můžeme mít v jedné ruce smartphone a v druhé ruce tištěnou knihu a užívat si obého.

2) Najdete zde všechno. Geekovský humor, který vám připomene ranné díly Big Bang Theory, najdete zde filosofii, najdete zde lásku ke knihám, najdete zde pátrání po věčné otázce věčného života. Najdete originální příběh s lehkým nádechem fantastična, ale stejně tak najdete odkazy na spoustu věcí kolem vás - Google je taková červená linka táhnoucí se od začátku až do konce (Google má dokonce jednu ze zásadních rolí v příběhu), ale samozřejmostí jsou čtečky knih, Twitter a další a další.

3) Robin Sloan umí vyprávět příběh tak, že i při absenci dramaticého děje vás nutí obracet pořád další a další stránku (v mém případě ťapat na displej: četl jsem na čtečce).

Proč ne pět hvězdiček?

Zhruba od poloviny se mi stalo, že jsem se přestával v příběhu orientovat. V momentě, kdy se objevili v Čítárně jsem trochu pochyboval o tom, co čtu. Ale neodradilo mě to a tato pochybnost se brzo rozptýlila. Zhruba od tří čtvrtin začalo být zřejmé, do jaké fáze to autor žene, ale pointu jsem neodhalil do té doby, než jsem to dočetl.

Potom mi přišlo, že některé pasáže jsou už hodně fantasmagorické, a pokud ne, už nikdy se nepříhlásím na Google! :)

Proč číst?
Skvělé postavy. V příběhu snad není jediná postava, která by tam nepatřila. Jsou sympatické, jedna nesympatická. Jsou barevné, jsou hluboké a podivínské.

90%