<p>Za setkání mistra přehánění s mistrem bagatelizování označuje zlínské nakladatelství Pavla Jungmanna první komiksový titul, který vydalo.
V německé jazykové oblasti ceněný rakouský kreslíř Nicolas Mahler (1969), který má být oním mistrem v bagatelizování, do komiksu adaptoval prózu rakouského "mistra přehánění" Thomase Bernharda (1931–1989) Staří mistři. Odehrává se ve vídeňském Uměleckohistorickém muzeu, kde pravidelně v jednom ze sálů před obrazy sedává hudební filozof Reger. (...) Zato je namístě říct, že Mahler se s Bernhardem potkal, adaptoval jeho lamentační prózu střídmými prostředky a s vtipem. Černá, bílá, žlutá, zkratkovité tahy, jemné vizuální a vyprávěcí nápady, jež evokují repetitivnost textu, který česky vyšel poprvé v roce 1994 a jehož adaptaci před několika lety provedlo pražské Divadlo Komedie.</p>
Mahler, Nicolas; Bernhard, Thomas: Staří mistři
iLiteratura , 26.9.2013
Ostatně Stifter mi stále znovu připomíná Heideggera, toho směšného nacionálněsocialistického šosáka v pumkách.
Rakouský spisovatel a dramatik Thomas Bernhard platí v obecném povědomí za autora intelektuálně velmi náročného, rozhořčeného, hledajícího smysl existence. Občas se přitom zapomíná, že Bernhard uměl být i nesmírně vtipný – a právě komiks Bernhardova o dvě generace mladšího krajana Mahlera tento rys Bernhardovy tvorby skvělým způsobem připomíná.
Do Starých mistrů jako by dal Bernhard veškeré své černobílé výkřiky – tentokrát ovšem surové a snad poprvé neztlumené přivíráním očí, kterými v jiných knihách čtenáře udržuje při životě. Již tolikrát zmiňovaná Bernhardova snaha přiblížit se svými texty natolik, že svému posluchači pomalu ubírá vzduch a nafukuje tak svá sdělení do dusivých rozměrů, je v „mistrech“ dovedena do krajnosti.
Autorova přítomnost je v této knize patrná víc, než v jakékoliv jiné. Nahota „ hlavního hrdiny“ Regera a jeho maskované odřeniny vystupují na světlo v dokonale vykreslené podobě přirozené lidské touhy zapomenout na vlastní zoufalství. Druhý konec „ podkovy“ představuje muzejní zřízenec Irrsigler . Na první pohled pravý opak Regera (slabý, nesamostatný, protivný věčným papouškováním myšlenek svého intelektuálně vyspělejšího společníka)se nakonec projevuje jako silnější článek parazitického vztahu. Kdo je na kom ve skutečnosti závislý?
Kniha plná bolesti – ze samoty, absence dokonalosti, neschopnosti pohlížet sám na sebe. Ztroskotání jako spojovací prvek Bernhardova díla.
Stojí za přečtení:)