Když to vezmu kolem a kolem, knihu Lovce hlav bych s klidem doporučila k přečtení místo nějakých no name knížek o etice a společenském chování, protože za Yo Nesbovou brutalitou se skrývá překrásné intimní poznání lidí, odhadu jejich povah a myšlení. Zároveň mě přitahovalo uvažování hrdiny, který se překvapivě reálně dokázal přizpůsobovat daným okolnostem, byl citově zaujatý, a přitom mě neštval. Tato problematika s nepochopením hrdiny se u mě vyskytuje poměrně často, a to se potom informace vstřebávají jen s obtížemi. Nejhorší, co může být...