Popis: 1× kniha, vázaná, 208 stran, 13 × 20 cm, česky
Fiktivní korespondenční román inspirovaný životem Mileny Jesenské.
... nejlíp Tě vidím z dálky, v onom magickém
okamžiku, když Ty ještě nevidíš mě. Tehdy jsi mi
nejbližší, tehdy jsi mi nahý, protože Tě vnímám
sebou neporušeného. Tak Tě...
povídka, spisovatelem Obermannová píše Kafkovi za Jesenskou
, Ostatní , 27.8.2013
Dopisy Kafkovi je nová, již 15. kniha úspěšné Ireny Obermannové (ročník 1962), fiktivní korespondenční román inspirovaný životem Mileny Jesenské, přítelkyně Franze Kafky a na svou dobu opravdu velmi nekonvenční ženy. "Autorka se drží historických faktů, ale Jesenská není v jejím podání historickou postavou, ale živou a moderní bytostí," uvádí Radka Potměšilová z Albatros Media o knize vydavatelství Motto. (...) Jesenská jako první i poslední žena Kafkova života chápala i jeho literární dílo, jeho obsah i hodnotu. Zamilovala si Kafku jako spisovatele i člověka. V roce 1920 je svedla dohromady povídka "Topič", která se Mileně dostala do rukou, zaujala ji a chtěla ji s autorovým svolením přeložit z němčiny do češtiny. Tehdy jí bylo 25 let, sálala z ní mladická vzdorovitost, ohnivý temperament a bláhová, ale přitažlivá lehkomyslnost.
Uživatelské recenze
Zpočátku jsem nevěděla, jak se k obsahu postavit. ...
Zpočátku jsem nevěděla, jak se k obsahu postavit. Nechápala jsem souvislosti a snažila jsem se vpravit do děje, ale moc mi to nešlo. Ale potom jsem si nechala text volně plynout do mozkových závitů a věřila, že tu nitku najdu. A samozřejmě jsem ji našla.
Již po pár stránkách tohoto fiktivního korespondenčního románu nejspíš čtenář zatouží dozvědět se víc o životě nejen Mileny Jesenské - publicistky a překladatelky, která se narodila v roce 1896 v Praze do rodiny velmi dobře zajištěného stomatologa, ale také Franze Kafky, pražského, německy píšícího spisovatele židovského původu. Přesto, že se v životě viděli v podstatě jen dvakrát, měli k sobě blíž, než si kdo mohl představit. Vázaná kniha, rozdělaná do dvou částí, odhaluje na 203 stránkách bez obalu všechny pocity Mileny, které psala Franzovi. Dokud Kafka žil, denně mu odcházela obálka, ve které bylo úplně všechny pocity, které se v Mileně tříštily, jistoty i nejistoty, neskrývala ani obrovský smutek po ztrátě malého bratříčka a nemocné maminky, nestyděla se za svoji lásku k drogám a neponechala v tajnosti ani svoji lásku k alkoholu a sexu. Každý den si nosila z poštovní schránky jeho psaní a celý život vlastně žila, jakoby byli partneři. Po Kafkově smrti Milena pokračovala v psaní, jako by tu stále byl. Její život nebyl jednoduchý, jako novinářka chtěla být úderná a chtěla přinášet inovace do zpráv, nechtěla psát klišé, ale vybočovat z řady. Dařilo se jí to. Někdy méně, někdy více, někdy vůbec. Tohle všechno má čtenář možnost vnímat naplno a může si utvořit sám vlastní názor, některý i díky svým vlastním prožitkům z doby, o které se píše. Jistě se takoví najdou.
Nedá se říct, zda je román určen výhradně ženám. I muž si tady najde svoje. Kdo si bude myslet, že přečte knihu jedním dechem, možná bude překvapen, že to není tak jednoduché. Netradičně postavený příběh nutí k zamýšlení. A to byl asi účel, na to autorka vsadila. Každopádně stojí kniha za přečtení, jasně se z ní dozvídáme, jak rozmanité byly a jsou osudy lidí a jak lehkovážně, nebo naopak zarputile ke svým životům přistupují.