Podobné tituly

Když Milena Lukešová před čtyřmi desítkami let tuhle knížku psala, netušila, jak oblíbenou a generacemi vyhledávanou se stane. Tehdy totiž zvolila úplně obyčejné téma, řekla bych nadčasové. Knížka pro Lucinku totiž vypráví úplně obyčejný příběh o Lucince – malé holčičce, která začíná vnímat svět a život kolem sebe. A protože je to seznamování od základu, mohla by to být k(K)nížka pro kteroukoli holčičku, třeba pro Rozárku, pro Janičku, pro Jindřišku … Tahle knížka vyšla úplně poprvé, když mi byly dva roky. O rok později jsem ji dostala jako dárek, a jak se úplně vzadu píše, je určená právě pro děti od tří let. Když mi ji maminka četla, chvíli mě mrzelo, proč není pro Renátku, protože to, co prožívala a poznávala Lucinka, to jsem prožívala a poznávala já. A ta ty dlouhé roky, během kterých se tahle knížka většího formátu objevuje na pultech knihkupectví, se v ní našly všechny holčičky. Musí. Protože každá má dvě oči, pod očima nos, pod nosem pusu a pod pusou bradu. Každé holčičce občas maminka říká, že si sedí na uších a každá se seznamuje se vším, co zatím ještě nezná. Milena Lukešová vsadila na obyčejnost a jednoduchost. Její koncepci doplnila mnoha líbivými ilustracemi Jana Sigmundová. A tak vznikla barevná, velmi poučná a lákavá knížka, která nesmí chybět v žádné holčičí knihovničce.

Já jsem se k ní vracela i na základní a dokonce i na střední škole. Občas jsem si ji vzala do ruky jen tak, z pocitu nostalgie, a listovala v ní na přeskáčku a vzpomínala na dětství a jednoduchost života. Básničky jsem uměla nazpaměť snad všechny. Mají pravidelný rytmus, jsou líbivé, logické a naučné. Ta moje knížka byla mnohem větší, než je tahle, ale obsah zůstal úplně stejný. Proto jsem ji s velkou chutí vzala opět do ruky a vrátila se, spolu s ní, ve vzpomínkách o čtyřicet let zpátky. Myslím si, že i maminky velmi ocení tohle pěkné knižní zpracování. Děti se s Lucinkou hodně naučí. Na každé stránce je modrý okraj, kde je heslovitě napsáno, o čem kapitola pojednává. Například Vezeme se autobusem nebo Přijeli jsme na chalupu nebo Čekáme na babičku. S Lucinkou jsem i já poznala celou její rodinu a samozřejmě i jejího čtyřnohého kamaráda - kocourka Dominika. V zadní části knihy je Obrázkový slovníček, který je opravdu obrázkovým slovníčkem. Říká, co už Lucinka umí, co naopak ještě neumí, co se dává do ledničky, co má tatínek v dílně, nebo co má ráda babička.

Já jsem touhle knížkou nadšená. A nejen proto, že i se mnou strávila kus života a dodnes ji mám v knihovně, i když je její hřbet kapánek opotřebovaný. Jsem nadšená z těch knížek z těch knížek, které jsou stále živé a neskončí v zapomnění někde na dně skříně. Knížka pro Lucinku je nesmrtelná a věřím, že se stane často vyhledávanou i u vás doma!