V Nebeském vězni se prolínají dějové linky předchozích knih, Stínu větru a Andělské hry, i když první část poněkud připomíná variace na Monte Christa. Carlos Ruiz Zafón žije nyní v Los Angeles a živí se jako filmový scenárista. Řekl bych, že filmová profese poznamenala tento díl volného románového cyklu víc, než by bylo žádoucí. Ale i tak, nebo právě proto, se člověk četbou pobaví. Barcelona okolo roku 1957, Daniel Sempere a jeho přítel Fermín, odhalení tajemství ukrývaného dvacet let, a tak. Román Nebeský vězeň končí sice standardně svatbou, nicméně rozuzlení se nedočkáme, to si asi Zafón nechává do příštího pokračování. Vzhledem k postupnému klesání úrovně díl od dílu ovšem nevím, zda si na něj počkám.

Nebeský vězeň má na rozdíl od Stínu větru a Andělské hry lehce odlišnou atmosféru. Je drsnější a realističtější. Ze začátku mi to přišlo na škodu, ale na konci už mi bylo jasné, že to tak je úplně v pořádku. Nebeským vězněm Zafón Stín větru skvěle doplnil. Ovšem taky touto knihou trochu překvapivě překopal příběh Andělské hry. Těší mě, že konec zůstal pootevřený, takže se doufám můžeme těšit na další setkání s Fermínem, Danielem a dalšími oblíbenými hrdiny.