Popis: 1× kniha, vázaná, 352 stran, 13 × 20,5 cm, česky
Rekviem za Nanking je literárním zpracováním otřesné události, která se udála na přelomu let 1937/1938, události známé jako nankingský masakr. Během druhé čínsko-japonské války dobyla císařská japonská armáda Nanking a poté následovalo...
Tématem Cha Ťinova románu jsou události, k nimž došlo na přelomu let 1937–1938 v tehdejším hlavním městě Čínské republiky Nankingu. Japonská císařská armáda tehdy během osmi týdnů brutálním způsobem zmasakrovala na 300 000 tamních obyvatel. Tato tragédie vešla do dějin jako „znásilnění Nankingu“.
(...) Ten román popisuje věci tak nepředstavitelně strašné, že čtenáři působí fyzickou bolest. Přesto se až do poslední stránky nedokážete od textu odtrhnout a šílené obrazy vás budou ještě dlouho mučit... Anglicky píšící Číňan Cha Ťin ve své zatím poslední knize Rekviem za Nanking líčí hrůzné události, k nimž došlo v předvečer druhé světové války a o nichž se z mnoha důvodů dlouho mlčelo, mlžilo a lhalo. Vojáci japonské císařské armády v tehdejším čínském hlavním městě zmasakrovali, umučili, znásilnili statisíce civilistů včetně dětí. A před dvěma lety vznikl ze zdrcujících historických fakt tento silný soukromý příběh, obsazený reálnými postavami.
Po přečtení knihy Čekání na Lina od stejného autora jsem od této knihy čekal asi příliš mnoho a dostalo se mi spíše zklamání, neboť i příběh knihy se samotné hrůzy masakru dotýká jen zlehka a více se věnuje životu na univerzitě, která je proměněna v uprchlický tábor pro ženy. Takto proměněnou univerzitu dostane svěřenu do rukou jedna z Amerických učitelek, která před blížící se japonskou armádou neuteče. Její nesmírná odvaha pak zachrání životy dívek, žen i několika můžu, ale ji samé se hrůzy války dostávají nezvratitelně pod kůži.
Dost dobře jsem si neuměla představit, co mám od téhle knihy čekat. O Nankingském masakru jsem samozřejmě četla, ale nějak jsem si v hlavě nedovedla poskládat obrázek o samotném příběhu. Byla jsem tedy dost překvapená, když jsem zjistila, že se autor zabýval vlastně docela jinou, ne tak zásadní dějovou linií.
A jsem opravdu ráda, že jsem se o Minnie dozvěděla. Ta žena si získala moje sympatie takřka ihned. Myslím, že Rekviem za nanking je uznáním, které se opravdu zaslouží.
Každopádně samotná kniha mi dala do těla. Příběh je krutý, realistický a vychází z podložených faktů - což si myslím, že je správné. Nikdo přece nestojí o zkreslené informace. A i když jsou mnohé scény hodně hrůzné, líbilo se mi to. Jen mě to nechávalo trochu smutnou, jen mi to trochu zaplňovalo mysl otázkami.
A smutná a plná otázek jsem vlastně pořád. Jsem smutná, že je mezi lidmi tolik krutosti a ptám se proč? Jsem smutná, že nikdy nebudou všichni šťastní a ptám se proč? A nejvíc jsem smutná z toho, jak fádní jsou naše životy a proč jsme to vůbec dopustili? Jen málokdo toho za život tolik udělá, jako Minnie.
Rozhodně nelituju, že jsem se do knihy pustila, je to zase něco jiného, neotřelého... smutně krásného.