Je to moje první kniha Václava Kahudy a k přečtení mne zlákalo srovnání, které jsem četl někde na netu, že je to nový Hrabal. No a tak jsem se pustil do přelouskání těch mnoha stránek textu. Hrabal to v žádném případě není a s textem jsem se chvílemi hodně potýkal, mnoho slov, odbíhání do různých odboček, možná z toho mohlo být několik knih nebo povídek. Nakonec jsem tedy dočetl a zůstal ve mně takový rozporů plný dojem. Chvílemi mne bavilo číst drby o veřejně známých osobnostech, zamaskovaných pod lehce odhalitelnými pseudonymy včetně dvou prvních polistopadových prezidentů, ale ty konspirační teorie, že jsme byli a pořád jsme řízení z Moskvy se mi zdají trochu přehnané i když současnost je v tomto směru těmto teoriím nakloněna. Tam kde Hrabal je úsporný a přesný je Kahuda hodně rozvláčný a řekne toho nakonec méně nebo se to v tom obsáhlém textu ztratí. Zajímavý je kontrast v básnickém popisu přírody a hodně realistickém (pornografickém) popisu erotických situací i charakterů některých postav. Dal jsem tři hvězdičky jako průměr proto, že se to s krátkými přestávkami přečíst dalo a že některé části byly i zajímavé jako svědectví o době, ale Hrabalovu talentu se to přiblížilo jen vzdáleně.

Kahuda mě potěšil. Mohu samozřejmě poznamenat, že zbytečně dlouhé, ale chápu, že pokud psáno mnoho let coby jakýsi deník, terapie, těžko pak říkat, co je dlouhé, zvláště když autor prý krátil z tisíce stran! Mně se četlo bezvadně, kdo má stejně jako já slabost pro lidi mimo „hlavní proud“, kteří dokáží kriticky myslet a vnímat svět jinak než na základě propagandy v médiích a tisku nebo procházkami v nákupních centrech, bude nadšen. Poetické pasáže o ženách a přírodě berou dech a hladí duši. Pro mne příjemné i průhledy do minulosti, které zdánlivě nesouvisí, ale dokreslují doby minulé, myšlení i náturu autora. Kahuda tedy postupem let až příliš velký morous, ale může se tomu někdo divit? A každý ať si vezme z knížky pro sebe dle míry svých stihomamů..