Hlavní hrdina Pavel, genealog, který sestavuje v archivech rodokmeny, dostane neobvyklou zakázku. Díky ní se dostává do nedávné historie a rekonstruuje příběh z 50. let. V té době přivedlo udání několik sedláků do vězení. Vše je však zamotané a před Pavlem vyvstávají další a další otázky. Musím říct, že ač zajímavé téma (ať už genealogie, tak hlavně kolektivizace vesnice), úplně mě nechytlo. Na jednu stranu se mi moc líbil styl, jakým je kniha napsána. Popis vesnic i krajiny se mi moc líbil a celkově se mi kniha dobře četla. Bohužel jsem se občas ztrácela v postavách, hlavní hrdina pro mě byl nesympatický a pořád jsem jakoby na něco čekala. Konec byl sice překvapivý, ale ani to nepomohlo zlepšit můj názor. Každopádně na pana Hájíčka nezanevřu a určitě si přečtu i jeho další knížky.

Příběh o staré vině a trestu, který dopadá na příští generaci. Dobrá kniha, která nutí k zamyšlení, proč se o historii padesátých let nemluví (nebo dosud nemluvilo) více. Jednu hvězdu dolů za to, že některé postavy jsou trochu ploché a jiné zase mírně překomplikované.

Autora mam rada, libi se mi jeho jazyk a selske baroko me nezklamalo, i kdyz Rybi krev se mi libila o neco vic a byla delsi.

Tema 50.leta, sedlaci, JZD, komunisti, rodinne krivdy, stare kroniky a hledani pravdy jsou klicova slova opet vydareneho romanu Jiriho Hajicka. Kniha se cte jednim dechem, je detektivniho razu a po precteni mi z ni bylo tak nejak smutno. Asi i kvuli tomu,ze je pred volbami a lide zapominaji na ty hruzy v dobe totality.....

Autor je dobrý vypravěč, téma pořád aktuální. Kniha se čte velmi dobře, má spád. Závěr trošinku krkolomný.