Podobné tituly

Z tradice čínské literatury, která nezná dobrý konec, nevybočila ani tato slavná autorka. Jímá mne z toho hrůza. Osudy ženských hrdinek jsou povětšinou tragické a ke špatnému konci nevyhnutelně spějí. Děsivé je vědomí, že mnohé z popisovaného zažila i sama Eileen Chang. Pod vnějškově upjatým chováním a vyjadřováním se u Číňanů skrývá o to větší citová bouře. Když vybublá, nastane šílenství...

Povídky, ze kterých je cítit předrevoluční Čínu se všemi jejími paradoxy a zmatky, zaujmou však i čtenáře, kteří hledají prosté příběhy o hledání štěstí a lásky. Půvabné dámy ze Šanghaje, džentlmeni z Hongkongu a jejich svět by mohl na první pohled připomínat červenou knihovnu, jejich příběhy však nekončí zrovna idylicky. Velmi zajímavé čtení po všech stránkách.

Povedený překlad moderní čínské autorky. Jeden z příběhů zařazených do knihy známe z filmu režiséra Ang Lee. Povídka Touha, opatrnost ale působí trochu jinak než zbytek knihy. Má unikátní styl, od pocitů a vnitřní řeči hrdinky se postupně dostáváme k náznakům toho, co je vlastně předmětem zápletky. Nakonec přijde dramatické vyústění.
Ostatní povídky jsou podle poznámky překladatelky staršího data než Touha, opatrnost. Možná se nám nemusí zdát tak stylově unikátní, ale rozhodně stojí za přečtení.
V sociologickém nebo historickém čtení odhalují každodenní život v moderní čínské společnosti 40tých let minulého století. Moderní a tradiční se střetává téměř v každé scéně: svazování nohou, sjednávání sňatků, konkubíny, tradiční rodiny pokuřující opium, rikši, a vedle toho v zahraničí studující obchodníci, studenti a dokonce i studentky, autobusy, rozvody, kavárny, tančírny v Shanghaji i Hongkongu, indické princezny a cestovní kancelář Thomas Cook.
V genderově sensitivním čtení si můžeme všímat především složitého postavení žen. Nejen že nemají „vlastní pokoj“, ale nemohou vlastně vůbec rozhodovat o svém životě. Sledujeme jejich pocity a vidíme, jak komplexní volby musí řešit. Vliv rodiny je velmi silný, a bohatství je „rodinné“, stejně jako pověst. A tak i když ženy v povídkách sice dělají samostatná rozhodnutí, musí vždy znovu řešit složitá morální a ekonomická dilemata. Svoboda je v téhle společnosti iluze, a co je dobré a co je špatné je těžké říct. Svět se sice změnil, ale někteří to nechtějí vzít na vědomí. Situace, kdy se střet starého a nového vyhrotí, působí komicky nebo tragicky. Když v jedné povídce požádá nápadník o ruku dívku z výše postaveného domu (prostřednictvím dohazovačky) je odmítnut s tím, že má počkat. Když se teď, jako syn tuším obchodníka, vydal na dráhu literáta (pracuje jako učitel na univerzitě), musí jeho rodina počkat prý tak ještě čtyři generace. Teprve pak by se dalo uvažovat o spojení obou rodin…
I mužské postavy, pokud jsou zobrazeny podrobněji, nakonec působí podobně jako ženy: jsou to muži nejistí a slabí, muži, kteří pláčou. Ostatní muži, ti silní a úspěšní, jsou na periferii autorčina zájmu, resp. jsou objekty zájmu hrdinek, ale do jejich duší nevidíme…