Náhodou se mi do ruky dostala kniha, na kterou jsem ani moc "chuť" neměla (podle anotace mě vůbec nezaujala) a nelitovalajsem. Po dlouhé době jsem se u knihy i hlasitě smála. To utrpení 19ti letého mladíka je dojemné a přitom on sám je úžasně sebeironický. Chudáci mladíci s uhrovitou pletí, kteří mají zřejmě instiktinktivně dané, že se musí zamilovat do barbíny... To sladké utrpení "končícího" mládí...(zve na oslavu svých 19. narozenin s poznámkou, že je to poslední rok jeho mládí.) Doporučuji všem rodičům náctiletých hochů - aspoň jim to pomůže pochopit jejich složitý svět dospívání. (A já si libuji ve svém pokročilém věku, protože už to nemusím řešit.)

Po přečtení knihy "Jeden den" jsem se do čtení "Otázky za deset" pustila opravdu s chutí. Bohužel jsem byla dost zklamaná. Děj je bez větších zvratů, pořád jsem čekala, že se něco začne dít, ale moc nezačalo. Navíc mi úplně neseděly popisy, jaké má kdo akné nebo jak komu smrdí z pusy. Možná, kdybych neměla tak velká očekávání, nebyla bych tolik zklamaná. Za sebe tuto knihu nedoporučuji.