Román se odehrává v 19. století a sleduje osudy lehkomyslného, zhýralého a zchudlého hraběte Arca, jemuž příchod moderní doby sebral jeho nejmilejší hračky - ženy, a nabídl zábavu novou: heroin.
O triumfující bestii aneb Budete mít, co si zasloužíte
, PRÁVO , 5.3.2009
(...) Urban nechá záporné postavy svého románu pozabíjet, ale ví, že taková satisfakce je nejen jaksi nehumánní, ale taky zůstává jen osobní a nic neřešící - ten hlavní zápas už je stejně prohrán a hrabě Arco neuspěje ani se svou individuální vzpourou, zbourán je i jeho dům. Právě tímto konceptem však dokázal, myslím si, prostřednictvím napínavého příběhu s tajemstvím vyvolat v život tu správnou otázku: Můžu já jako občan něco dělat? A možná i další: Koho například budete volit? Ty usměvavé, ustaraně optimistické tváře, které nás přesvědčují, že jsme všichni v jednom týmu, a proto chceme v Praze olympijské hry?
Lord Mord
, iLiteratura , 13.2.2009
Jak naznačuje nastíněný půdorys zápletky Urbanova románu, čeká na jeho čtenáře dobrodružný příběh odvíjející se v rychlém tempu, který hlavního hrdinu strhává s sebou jako rozvodněná řeka.
Příběh, který nám tentokrát Urban vypráví, je vlastně českou variantou story o tajemném Jacku Rozparovači, jenž v temných uličkách Londýna mordoval prostitutky. A protože ke klíčovým rysům Urbanovy poetiky nepatří jen kombinace atraktivního děje, pitoreskně hrůzostrašného tématu a aktuálních politických asociací, ale také začlenění příběhu do zcela konkrétního prostoru, stál jako autor před úkolem, jaké prostředí pro tento příběh zvolit.
Urbanův pražský román z dob, kterým vládla bestia triumphans
, Ostatní , 9.2.2009
(...) Urban nachází úlevu v pletenci jednoduše i složitěji průhledných aktuálních narážek, průniků současnosti do příběhu z dávných dob, kdy Prahou, tou "provinciální zemljankou", lomcovala parostrojní modernizace, národnostní šarvátky, pogromy i strach z přízraků. Varoval nás ovšem už na samém začátku svého příběhu: "Dokonce i historie je smyšlená." Lord Mord (vypravený nakladatelstvím Argo v malém příjemném formátu a v nápadité grafické i výtvarné úpravě Přemysla Růta - což jsou už téměř erbovní znamení Urbanových próz) patří ke knihám, které stojí za to číst. A přemýšlet nad nimi. I o tom, co stojí mezi řádky.
Sugestivní výprava do světa dekadence
, MF DNES , 30.1.2009
<p>(...) Dějové eskapády, jak naznačeno, napájejí dva základní zdroje: jedním je tradice krvavých románů, obecněji napínavého čtiva, druhým dobové politické a společenské reálie - sváry mezi českým, německy mluvícím a židovským živlem, ale zejména asanace řízená pražským magistrátem. (...) Nicméně obraz ghetta v Urbanově podání zdá se mi jedinečný. Podařilo se mu vytvořit dostředivý prostor, území, do něhož je čtenář vtahován stejně silně a neodbytně, jako je ghettem přitahován šlechtic Arco. Urban přitom ghetto neidealizuje: je to území zakouřené, špinavé, potemnělé, agresivní i bez těch ornamentálních vraždiček provedených monstrem jménem Masíčko.
O životním stylu a ruchu v Praze přelomu 19. a 20. století se pochopitelně můžeme dočíst v dostupné literatuře historické či v dobové tvorbě beletrické, ale Urban vystavěl území, v němž se pohybujeme tak, že životní styl a obtíže té doby a toho místa pociťujeme velmi naléhavě, uvědomujeme si pomalost a obtížnost tehdejší existence ve srovnání se servisem, jímž jsme obklopeni my dnes.</p>
Kniha typická pro Miloše Urbana, hodně emocí, o něco méně fakt, dobře napsáno, atmosféra vynikající. Průhledná paralela se současným vedením Prahy (dnes už s tím méně současným, ale o to "proslavenějším").
Z pohledu autora byla asanace starého židovského města zločinem, ale ten pohled je pohledem dnešní romantické duše, které nehrozí mor, roznášený krysami, která má k dispozici splachovací záchod a pitnou a teplou vodu kdykoliv si vzpomene a která si přeje zachovat genia loci (ale nemusí v něm bydlet).
Opět zábavná kniha, která mě přiměla přečíst si něco o historii Prahy a omrknout trochu fotky z už neexistujícího starého Židovského města, abych si vytvořil v hlavě nějaké ty kulisy. Hrabě a jeho partička jsou opravdu postavy k pomilování. :)
Dva dny dvě noci mě trvalo přečtení knihy. Plné soustředění na děj přineslo kýženou úlevu a odpočinek. Spokojená jsem byla velmi. Navíc Stránov je kousek od nás. Zajímalo by mne, proč pro domov hrdiny zvolil autor právě toto místo.
Po několika románech z posledních let jsem se pomalu smiřoval s faktem, že po skvělém Hastrmanovi a vynikajícím Sedmikostelí se asi autor po tvůrčí stránce vyčerpal. Jsem velmi rád, že jsem se mýlil. Lord Mord navazuje na to nejlepší co jsem od Urbana četl. A zase jednou po čase jsem měl u domácího autora radost ze čtení. Takže díky pane Miloši Urbane.
Slovosled na mne působil trochu jako špatný překlad z angličtiny, měl jsem problémy se čtením, postavy v románu ? Jsou ploché bez nějaké psychologie (i když asi je to záměr), nejprve jako by autor nevěděl, jak rozvinout děj a potom ten velice nevěrohodný konec, na druhou stranu nějakou atmosféru to má a téma Prahy v době asanace je zajímavé, přesto je to první a bohužel zřejmě i poslední kniha tohoto autora co jsem četl, toto balancování mezi brakem a literaturou zřejmě není pro mne (i když chyba nemusí být na straně autora).
Od Miloše Urbana jsem zatím četl jen Santiniho jazyk. Poslední román, Lord Mord, ho však o několik tříd převyšuje. Nejen, že autor dovedl k dokonalosti svůj přesný jazyk, tentokrát plný ideálně využitých archaismů, ale dokázal napsat kvalitní historický román, který se na českém trhu dlouho neobjevil. Ze stránek přímo kape dekadentní atmosféra českého fin de siecle, ponurost staré Prahy (konkrétně Josefova, ve kterém v té době vrcholila asanace), ale i vztahy mezi Čechy, Němci a Židy. Za nejlepší pasáže knihy považuji kapitoly, ve kterých se hlavní postava elegantního dandyho ocitá v pražských nevěstincích. V nich čtenář nenásilnou formou poznává každodenní život marginálních vrstev tehdejší společnosti. Takto podrobně a barevně vykreslit mentalitu určité epochy se leckdy nepodaří ani profesionálním historikům. Závěrečná nečekaná pointa je už trochu urbanovsky přehnaná, ale pokud čtenář přistoupí na jakousi autorovu postmoderní hru, tak mu konec knihy určitě čtenářský zážitek nepokazí. Lorda Morda jsem přečetl jedním dechem za den a všem ho jednoznačně doporučuji. Navíc pro ctitele Jiřího Karáska ze Lvovic, Oscara Wilda, Karla Hlaváčka, J. K. Huysmanse a ponurých obrazů Jakuba Schikanedera je tato kniha skoro povinností.
Lorda Morda jsem si koupil co nejdříve a zhltnul za dva dny, je to zábavné a strhující čtení. Nejvíc připomene skvělé Sedmikostelí, hlavně magickou atmosférou staré Prahy (tentokrát Židovské město!!). Je tam míň sexu a divných vražd, ale Urban je to pořád a ve vrcholné formě, napětí udrží až do překvapivého finále. Jednoduše skvělý, kouzelný román!