Podobné tituly

bohužel je jedna polovina knihy věnovaná tipům kam zajít v paříži. očekávala jsem daleko víc prostoru věnovaného módě, vůbec jsem netušila, že bude tolik omáčky kolem, obchody kde si v paříži nakoupit, ve vší upřímnosti, jsou mi trochu k prdu, třebaže mají ebchody... prostě jsem čekala více módy a praktických tipů...

O Pařížankách se říká, že se oblékají moc usedle. Mají rády černou barvu a nepotrpí si na výstřelky. Jenže co jsem viděla například v Paříži já, mi usedlé moc nepřišlo. Abych vypíchla to, co nejvíc bije do očí - Pařížanky nosí střihy co zvýrazní postavu, sukně, mají dlouhé vlasy a v ruce nejčastěji tašku Le Pliage. Nic trendového, ale funguje to. V Čechách se nosí černá barva také, ale k eleganci máme stále daleko. Jak je to možné? Možná, že se to dámy dozvědí v téhle knize. Řekla bych, že tenhle rádce nahradí jak módní časoisy, tak ještě poslouží jako průvodce Paříží! (Tedy aspoň pro ty, kdo neradi následují průvodce a jdou si město objevovat po svých. Celá druhá polovina knihy je totiž věnována tipům autorky na to, kam v Paříži zajít za módou, za zábavou či za jídlem. Paříž nejsou jen notoricky známé památky!) Co se elegance týče - (někdejší modelka) Inés de la Fressange v prvé řadě razí heslo, že v jednoduchosti je krása. (To ale v Čechách moc neumíme, stále si myslíme, že to co máme na sobě je pořád nějak málo zdobné. Jsme tak kdesi na půl cesty mezi přezdobeným východem, elegantním západem a podle toho to vypadá). Za druhé je krása v kvalitě. Takže ne mít deset kousků různého, ale jednu dvě pořádné věci. A pak můžete podle autorky vesele skládat základní "sedmičku". Inés kromě toho prozrazuje ještě tajné tipy - co vypadá dobře, co méně a co si na sebe určitě nebrat, ať to v obchodě láká sebevíc. Co s sebou na venkov (conversky a košík), do letadla a kolik druhů kabelek je potřeba. To vše se zřetelem i ke starším ročníkům (samotná Fressange je ročník 1957). Snad si ji pořídí co nejvíce Češek a bude se touto knihou řídit.