Názor nefeministky
tinadoc@seznam.cz, , 24.8.2006
Ráda bych i já přidala pár slov do diskuse o dílku pana Hausmanna. Autora jsem poznala osobně před třiceti lety. Ne snad tak, že bych prošla jeho postelí, ale jako horolezce, který přijel na „naše“ skály a přidal se tím k naší partě. Tenkrát se ovšem nechával oslovovat přezdívkou Pračurák. Podle jeho vlastních slov na ní byl zvyklý, oslovoval ho tak i otec.
Do tehdejšího období spadají jeho nářky na ženy, které hledí na krasavce ..
Nu, kdybyste ho viděli na vlastní oči a slyšeli hovořit, ani byste se nedivili, že mnohdy o ženskou nezavadil. Je pravda, že některým ženám stačí, je-li muž jen o málo hezčí než opičák, ale Pračurák do této kategorie nespadal a jeho tehdejší výrazivo mohlo nalákat jen ženu, libující si v něčem opravdu zvláštním.
Nechci se zde věnovat kritice jeho knihy a rozborem jeho názorů na ženy. Jen bych připodotkla, že tak jako žena nemůže krom své vagíny nabídnout muži nic jiného, než kamarádi, ani muž toho kromě svého oplozujícího orgánu ženě nemůže nabídnout více než její kamarádky. Krom této maličkosti je tu ještě jeden neoddiskutovatelný fakt, a to, že žena i bez fyzické přítomnosti muže dokáže zplodit dítě, zatímco žádný muž tohoto není schopen.
Podle spisu páně Hausmannova by svět byl ideální, kdyby obsahoval určitý počet mužů. Ti všichni by byli šťastně ženatí za manželky, které by byly vzdělané, chodily do práce
a vydělávaly dostatek peněz, tedy alespoň tolik, aby on nich prakticky žádné nepožadovaly. Dále by musely být krásné, štíhlé (to, že někteří muži mají raději ženy „oplácané“ je zcela pomíjeno), pečující o svůj vzhled. Krom toho by samozřejmě musely být skvělými kuchařkami, vzorně se starat o domácnost a vychovávat děti. A co je hlavní, každý den by musely s úsměvem očekávat svého chotě a trpělivě naslouchat tomu, jak si zase užil světa. Kdykoliv by po tom zatoužil, měly by mu být po vůli a hned po té ho s nasmaženými řízky odeslat do jeho party kamarádů a nechat ho prožívat dobrodružství, o nichž si pak nechají s pochopením vyprávět.
Ve svém volném(!) čase by pak tyto manželky měly mít nějakého koníčka, případně se dále vzdělávat (nejlépe v jeho oboru), aby stačily jeho moudrosti a vyprávění.
Kromě těchto manželek by pak svět nutně musel obsahovat neurčitý (ale velký) počet krasavic, na které by stačilo jen kývnout a ony by se bez otálení a zbytečné konverzace, o předehře nemluvě, milovaly se vší něhou a vášní. Po milování by se oblékly a rychle zmizely.
Co ovšem Pračurákovi z celého srdce přeji je fakt, že ačkoliv vybíral a dobýval ze všech sil, oženil se, přes svou proklamovanou inteligenci a jasnozřivost, zcela zjevně se ženou naprosto jemu nevyhovující.
A největší radost mi činí skutečnost, že zplodil dvě dcery!
Velmi by mne zajímalo, co z nich hodlá vychovat. Zda vzdělané a oddané manželky nebo komukoliv povolné milenky.
Co těm chudinkám bude platné, že umějí lyžovat, lézt po skalách, hovořit anglicky.
Stejně nemají nic než tu vagínu ….
Jediné jejich štěstí, že i když mnozí mužové nadšeně přikyvují při četbě díla pana Hausmanna, přece jen nejsou jako on!