Na procházce se toho dá zažít mnoho. Když je vám čtyřicet a jste na ní se svým o třicet let starším otcem a oba máte rádi opravdový život, nebojíte se mluvit upřímně a k tomu všemu ještě znáte nekonečnou spoustu historek, tak máte možnost strávit opravdu výjimečný den. Otec a syn si takto místo diskuze spíše vyměňují příběhy, odhalují na nich vlastní já, své životy. A protože k sobě cítí důvěru, tak vytahují i staré křivdy, které jsou s odstupem času předkládány k vysvětlení s možností dokreslit léty možná pokřivený obraz a obhájit vlastní chování.
Děj plynu tiše, poklidně a přeci se ani na vteřinu nenudíte.

Asi se kniha zatím nedostala do ruky potřebným ;-) Já to vidím jako BRILANTNÍ VYSTIŽENÍ mého celoživotního konfliktu s tátou (mně je 50 a tátovi 82).

kniha je vlastne jednim dlouhym rozhovorem mezi otcem a synem; rozhovor plyne prijemne, jedna vtipna historka strida druhou, jedna zivotni situace navazuje na dalsi. v prubehu textu si ctenar muze uzit nenarocne filozofovani a moralizovani, a precist si radu vtipnych postrehu a dialogu. a pak doctete (a doctete brzo, nejedna se o zadnou bichli) a...? A nic vic. Knizka pro me byla prijemnym zpestrenim jednoho odpoledne a vecera, ale nekde tam to skoncilo. Historky jsou rozhodne zabavne natolik, aby udrzely vasi pozornost behem cteni, ale ne vic nez to. Samozrejme, uz to, ze O rodicich a detech obsahuje dobre odvypravene, zajimave historky, stavi tuhle knizku nekam na spici soucasne ceske beletrie. To ale spis svedci o kvalite soucasne ceske beletrie, nez o vyjimecnych kvalitach tehle knihy.

a kniha se mi líbila. jde o jemné vyprávění otce a syna, které vás strhne na celé dopoledne

sice sem to nečet, ale mám pocit, že emil je fakt vypravěč par excellence, ať si kdo chce co chce říká, prostě to má v paži