Podobné tituly

Druhý díl deníkových záznamů George Orwella – Deníky II. (1940-1949) (v překladu Vladimíra Rogalewicze, Hany Rogalewiczové a Gabriela Gössla vydalo Argo) navazuje tam kde předchozí I. díl skončil - totiž ve válečném roce 1940. Tentokrát jde o zápisy, které si Orwell psal během války, ty jsou bohatší a rozsáhlejší, a pak jsou tu opět zápisky z domova. To jsou v podstatě strohé výčty denních zahradních prací na plánů z doby, kdy žil na ostrově Jura. Druhý díl je tak i knihou poslední, psaní deníků v podstatě končí Orwellovou hospitalizací v nemocnici. Na počátku je to však pořád ten starý známý Orwell, který - tak jak je jeho zvykem - bystře glosuje situaci. Každodenní situace v Londýně je pro něj rozhodně zdrojem zajímavých postřehů. V jeho zápiscích se tak mísí obraz historických událostí s každodenností a často nechybí moment překvapení – díky tomu, jak málo se, podle Orwella, vlastně brala válka a Hitler vážně. Jak plyne ze záznamů, na počátku marně usiluje o zaměstnání, kde by mohl svou prací prospět. Aspoň se tedy stává členem domobrany, ale je k jejímu smyslu značně skeptický neboť, jak konstatuje – jedna puška je určena pro šest mužů. K odpovídajícímu zaměstnání se posléze (v roce 1941) sice dostane, ale nakonec považuje dva roky v práci v redakci zahraničního vysílání BBC (vysílání určené pro Indii, Malajsii etc.), za promarněné. Dokládají to jeho deníkové záznamy, kde glosuje rozporuplný přístup média pro které pracuje,. „Atmosféru v rádiu připomíná něco mezi vyšší dívčí a ústavem pro choromyslné,“ zapisuje si ironicky do deníku. A poukazuje ve svých zápiscích na obecně nízkou úroveň zpravodajství, včetně důvěryhodnosti.“Do éteru se pak dostanou jen bláboly, protože pořady vyznívající příliš inteligentně jsou vždy na poslední chvíli zrušeny,“ píše si Orwell. Neméně bedlivě sleduje také vývoj sociálních poměrů, které jsou podle něj v Británii krajně neuspokojivé a pokud si od války Orwell něco sliboval, tak výraznou změnu právě v této oblasti. Znechucen byl zejména přístupem aristokracie, které byl podle něj vlastní spíš profašistický postoj – a víc než Hitlerem se cítila ohrožena možnou bolševickou revolucí, jak si Orwell poznamenal. Další zápisky o vývoji v tomto směru pak jen dokládají autorovu skepsi, která podle všeho vydrží i po skončení války. Druhý válečný sešit pak končí v listopadu 1942, a ačkoliv Orwell pracoval v BBC ještě následující rok, další válečný deník buď už nepsal, nebo se nedochoval. I když měl původně v plánu své válečné záznamy vydat knižně jako určité svědectví. Jak ukazují záznamy v deníku, k oblíbeným zahradním pracím se mohl vrátit naplno až v roce 1946. To když se po několika zásadních životních zvratech (adopce syna, úmrtí manželky) Orwell přesunul na skotský ostrov Jura v souostroví Vnitřních Hebrid, kde si pronajal farmu Barnhill. Na ostrov se sice přemístil především proto, aby se mohl soustředit na psaní svého románu, ale většinu času opět věnoval zahradničení, rybaření a lovu; opět tu pozoruje přírodu a počasí, poznamenává si spotřebu petroleje i snůšky vajec. Jak to ostatně dokládají jeho deníkové záznamy, které stejně tak jako zahradní práce – začínají vždy na jaře. Orwell je tu opět zahradník, a trochu i dobrodruh a lovec. Byť nejčastěji střílí králíky, co mu na zahradě okusují zeleninu. Je znát, že na Juře byl Orwell opět ve svém živlu. Když na to přijde, co je v životě důležitější než právě tyhle prosté osobní radosti – a Orwell už si jich neužíval dlouho. Jak lze vyčíst ze záznamů, na ostrově panovaly poměrně spartánské podmínky a spíše chladné počasí. To sice vyhovovalo Orwellově dobrodružné povaze, ale ne chatrnému zdraví, které se zde jen zhoršilo. Tuberkulóza u něj opět plnou silou propukla v roce 1947. Se psaním románu 1984, které si na Juře plánoval, tak začíná až když už je téměř pozdě. Ještě si sice poznamenává do deníků, ale už jen krátce, aby zbyla síla na román. Poslední deníkové záznamy z domova tak pocházejí z prosince roku 1948, kdy také svůj román dopsal. Ven v té době už skoro nechodí, milovaná práce na zahradě už je takřka půl roku vyloučená. “Cítím se hodně špatně,” píše si do deníku, pokud může. Úplně poslední deníkový zápis pak pochází z 17.4.1949. Je napsaný v nemocnici a týká se denního programu pacientů. Orwel zemřel ani ne rok na to, 21.1.1950. Pro úplnost je třeba ještě dodat, že Orwellovy deníky byly vůbec poprvé vydány až v roce 2009.