Anna Elliotová je velmi půvabná kniha. Jedinou její nevýhodou je, že dějově trochu připomíná Mansfieldské panství (od téže autorky): charakterově obdivuhodná, nesobecká, ale ve své rodině zcela přehlížená hrdinka čelí mukám neopětované lásky a je nucena mlčky sledovat, jak se její vyvolený dvoří jiné dívce. Protože jsme u Austenové, není třeba zdůrazňovat, že vše dobře dopadne. Na rozdíl od výše zmíněného Panství, které je spíše psychologickou drobnokresbou, se u Anny Elliotové více uplatňuje ironický nadhled, tolik typický právě po Austenovou. Roztomilé barvité popisy všech členů rodiny a jejich známých a dokonalé sarkastické komentáře jejich počínání činí z této knihy lahůdku zejména pro náročné a zhýčkané čtenáře.