Podobné tituly

(...) Ale náhodou už není, že spisovatelka, přes své tři ceny Magnesia Litera obdivovaná spíš u našich sousedů, zejména v Německu (inu, nemo propheta in patria), se v Koboldovi zabývá útoky na Romy, trýzněním dětí a žen, všednodenními fašisty skrývanými (a hýčkanými) v nás. Čteme o nich denně, potkáváme je, žijeme s nimi. Jsme to my. (...) Jak známo, Radka Denemarková píše (a ostatně i překládá) pro náročného čtenáře. Zkoumá možnosti jazyka, obrábí jej, natahuje na skřipec. Jazyk trpí, autorka trpí, čtenář trpí, každý jinak. (...) Čtenáře, který vytrvá, ponoří se pod hladinu a vydrží chvíli nedýchat, příběh stráví jako oheň, bude bolet. Silnější a drásavější knihy se česká literatura tenhle rok už nedočká. Na to vemte jed. Nebo kobolda.

Kniha se zvučným a pro negermanisty enigmatickým titulem se svou knižní úpravou tváří jako hříčka. Zvnějšku má vlastně dva rovnocenné začátky; je vysázena tak, že ji lze otevřít a začít číst z obou stran. Nic nenapovídá, za který konec by se svazek měl přednostně vzít, a tak je první čtení vlastně věc náhody. Struktura textu je záměrně nejistá, kluzká a prchavá. Text se odpoutává od sebe samého, a ačkoli na sebe nepřehlédnutelnými gesty upozorňuje, zároveň se podrývá.

(...) I zde tak najdeme nejen historickou perspektivu, ale i kritiku současnosti. Nicméně v prvé řadě jsou Přebytky něhy příběhem o mužsko-ženském potýkání, o slabé Helle, která se neumí zbavit závislosti na bezohledném a agresivním Koboldovi. To vše je pak nahlíženo také s časovým odstupem, dcera Helly a Kobolda se vrací do současné Prahy. A je konfrontována s mladou realitní agentkou, která provozuje sebestředný a pohodlný život plný instantního vzrůša. Jistě, není většího nepřítele pro ženu než machistický manžel a mladší žena. Je to klišé, ovšem klišé platné. (...) Přebytky lidí s podtitulem O ohni jsou pak příběhem ženy, která na devět dětí zůstala sama. Její finanční situace je tragická, žije v bídě a sociální pracovnice ji namísto pomoci kontrolují a vyhrožují... Radka Denemarková tak znovu ukazuje, že životy nemáme ve svých rukou, že v hrsti nás vždycky má někdo docela jiný. Ostatně v románu se objevuje také Gita Lauschmannová, která je právě pohřbívána...