Knihu Ich bin tot/Jsem mrtev jsem přečetla jedním dechem. Je ale třeba se pohodlně usadit a nic jiného neplánovat. Přemístíte se přímo do tepla řeckého ostrova i s tou vůní moře a kočičíma očima všude kolem… Nebude to však žádná idylka. I když jsem válku nezažila, vím, že nic není černobílé a jak je bolestná, zejména pro muže, kteří v ní musejí zabíjet, ať už z jakéhokoliv titulu. Pak se s tím musí vyrovnat a hlavně si odpustit. A o tom právě Ich bin tot/Jsem mrtev je. Odehrává se dlouho po válce v mužích, kteří v ní byli a jsou stále ještě raněni – fyzicky i psychicky. A pro mne bylo v tuto chvíli jedno, na které straně bojovali. Nedokážou si odpustit a smířit nejen sami se sebou, ale ani se vztahem svého okolí k nim, tenkrát i nyní. Pět z nich se tedy sejde na tomto ostrově, kde za války, jako řadoví němečtí vojáci, zažili několik šťastných týdnů bez jediného výstřelu. Je to velmi silný příběh, který doporučuji dočíst až do konce – závěr je šokující. Oceňuji styl autora, který mě úplně pohltil a také výběr tématu, které je, bohužel, stále aktuální.