Podobné tituly

Nikdy nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, pravil klasik.
A nikdy nepřečteš dvakrát stejnou knihu.
Kdysi jsem měla docela ráda knihy Zdeny Frýbové. Ne, že bych je pokládala za literární veledíla, ale brala jsem je jako dobrou oddechovou literaturu, vtipnou, s trochou napětí díky kriminálním zápletkám, a trochu poučnou díky mírné popularizaci vědy. Jenže v devadesátých letech se začala ve svých knihách vyjadřovat v politice, a to se prostě nedalo. Příslušné pasáže v jejím díle byly literární obdobou takového toho člověka, který v MHD na celý vůz vykládá své politické názory, a vy máte na minutu chuť ho z MHD vykopnout, a to i v případě, že si myslíte, že s ním v některých dílčích otázkách v podstatě souhlasíte. Takže poslední, co jsem od ním přečetla, byly Hrůzy lásky a nenávist, nad nimiž jsem kroutila hlavou a přemýšlela, jestli po listopadu autorce někdo šlápl na nožku, nebo jestli na ni ONI něco mají a nutí ji takhle psát.
A teď jsem vzala do ruku knihu Z neznámých důvodů, kterou jsem v roce 1988 přečetla na jeden zátah. A byla to jiná kniha.
Hlavní hrdinka Anička Berková je stejně krásná jako geniální. Přesto ji rodiče z neznámých důvodů nemají rádi, neudělají si na ni chvilku času (a přesto se od maminky naučí výborně vařit, a dokonce i zavařovat), a „nahrazují lásku penězi“, jak říkalo dobové klišé. Ostatně rodina je dobře situovaná, takže se Anička posléze stane bohatou dědičkou. Frýbová zřejmě neměla chuť se zabývat hmotnými starostmi svých hrdinů, takže je vybavila prvorepublikovými vilkami a jiným movitým a nemovitým majetkem.
Zato ji má rád doktor a později primář Marek, o pouhých 23 let starší než ona. Sice se s ní neznámí, když je jí devět let, ale nebojte, láska propukne teprve v době, kdy je Anička plnoletá. Jenže těsně před svatbou se s ním Anička rozejde. Jsme na straně 165 z 546.
Podle všeho byl důvod Aniččina rozhodnutí tak strašný, že tím vezme za své její citový život. Devatenáctiletá Anička ví jistě, že už nebude nikoho milovat.
Na straně 166 začíná životní příběh Miloše Zouhara. Také on je těžce traumatizovaný. Jeho matka ho chorobně připoutala k sobě, takže v dospělosti nebyl schopný normálního soužití se ženou. Matka též ovlivnila jeho profesionální dráhu, protože ho přinutila věnovat se oboru, pro který neměl schopnosti. Nedostatek talentu pro obor však kompenzoval inteligencí, diplomatickými a organizačními schopnostmi, pílí a teoretickými znalostmi, takže udělal kariéru a ve věku 34 let se stal ředitelem výzkumného ústavu.
Na straně 275 se na scénu vrátí Anička, teprve dvacetiletá, ale díky své genialitě již absolventka studia biochemie.
Následuje téměř 200 stránek vědeckého bádáni. Osoby mezi sebou vedou rozhovory, z nich čtenář neodborník rozumí jenom předložkám, spojkám a různým tvarům slovesa být. Což mi zas tolik nevadilo, a řekněme, že v roce 1988 mi některé pasáže připadaly zajímavě poučné. A taky se Anička a Miloš Zouhar vezmou, aby se vzájemně chránili před nežádoucím zájmem opačného pohlaví.
Na straně 468 odstartuje kriminální zápletka a na straně 520 Anička po 12 letech manželství zjistí, že s z doktorem Markem rozešla kvůli chybnému pochopení jedné situace, a na straně 538 to spěchá napravit. Má na to osm stránek, a čtenář/ka nedýchá napětím, jestli láska zvítězí…
Někdo o Frýbové napsal, že v jejích knihách se jedná o boj mezi normálními a nenormálními. Spíš mezi slabými nenormálními a silnými nenormálními. Lidé citově vyhladovělí a závislí (nejen Milošova příšerná matka, ale i Aniččina teta Eva) mají u Frýbové smůlu. Ale copak je Anička Berková normální? Osoba hledící si vlastního zájmu, která dělá jenom to, co ji baví, nebere na nikoho ohled, necítí se nikomu za nic zavázaná, a koneckonců ochotná jít přes mrtvoly. Hm, neříká se takovým lidem psychopati? Je ovšem neúprosně čestná, jak ukáže její nekompromisní postoj k domnělému prohřešku doktora marka.
A co doktor Marek? Starý mládenec, který prchá před ženami, údajně proto, že po něm jdou jenom ty nesprávné ženské typy, ale který se zamiluje do dívky, která ho zaujala jako dítě a která v devatenácti vypadá na šestnáct? Hm…
Ale co mi v roce 1988 nevadilo, ale vadí mi teď:
Řešení manželských sporů a osobnostních problémů pomocí facek asi dnes nebude čtenáři připadat optimální. Ne že by se to v knize přímo stalo, ale občas o tom padne „vtipná“ zmínka. Despekt k ženám na vědeckých a lékařských pozicích. Ženy zaujaté zaměstnáním jsou u Frýbové buď bezdětné, nebo jsou špatné matky.
„Humorné“ postavy potrhlých vědců. Tři z Aniččiných spolupracovníků jsou karikatury charakterizované jednou vlastností – kromě toho, že jsou vynikající vědci.
Nepřesvědčivá psychologie postav. Autorka si dala práci, aby vysvětlila, proč se postava chová tak, jak se chová, ale přesto se především Miloš zachová nelogicky.
Nedostatek empatie k těm „slabým nenormálním“ lidem, kteří koneckonců nemohou za to, jací jsou, a sami tím trpí.
A ta „vtipnost“ za každou cenu. Humor stárne hodně rychle.