Podobné tituly

(...) Ta poslední knížka Noemova archa anebo příběh o potopě světa je psána "tenkým štětcem Rotmarder", namáčeným do temperových barev. Příběh je inspirován jedním z těch dávných biblických dějů, stejně jako pozorováním života různého zvířectva a jistě i vlastních dětí "na vlastním dvorku", jak říká sama autorka, A celé to vyprávění začíná takhle: "... svět byl zkažený a žily na něm bezcitné stvůry." Právě takováto bezcitná stvůra, vyvedená v modré barvě, tu na kusy trhá něžnou holubičku. A holubičkou jeden z těch nejstarších příběhů pochopitelně i končí. Mezitím se odehraje ve dvacítce obrazů převyprávěný děj, ty kresby jsou plné barev, pohybu a vzruchu, místy je vyprávění malounko strašidelné. Vždyť to nejzapomenutější místo celé legendy je zřejmě pasáž, kdy lidé i zvířata museli být v lodi uvězněni i rok poté, co vody opadly a zem vyschla. A leccos se ještě mohlo zvrátit... Nakonec se ale stejně ukázala duha.