Není úplně časté, že český politolog napíše knihu, která na jednu stranu není souhrnem banálních, osobními politickými názory zabarvených komentářů, na druhou stranu není širší veřejnosti nesrozumitelným, a možná dokonce směšným textem, kdy mnozí kroutí hlavou, k čemu něco takového je. Lubomír Kopeček se ve své nové knize Éra nevinnosti. Česká politika 1989-1997 oběma úskalím vyhnul. Nesnaží se být politicky neutrální, kde je to zapotřebí, hodnotí a dopouští se silných tvrzení. Těch v knize najdeme celou řadu - samotným konceptem „éry nevinnosti" počínaje, přes označení „kraválistický" ve vztahu ke Sládkovým republikánům až po identifikaci „postkomunistických družstevníků nesoucích lví podíl na devastaci českého venkova". A to je velké štěstí; je s čím polemizovat, je o čem vést debatu. (...) Až jednomu přijde líto, že další díl, najde-li k jeho sepsání autor chuť a sílu, bude nutně mnohem méně barvitý a zajímavý.

(...) Jeho hodnocení se mnoho nerozcházejí s tím, jak psával o české politice týdeník Respekt, který ostatně patří k často citovaným. Respekt si uchovával jistý odstup, nesouhlasil s řadou jednotlivostí, ale když byla nutnost se zásadně rozhodnout, postavil se za Klause. (...) Optika autora jenom o tři fousy mladšího, než jsem já, je strašidelně podobná tomu, jak jsem sám věci prožíval, jen na detaily jsem dávno zapomněl. Zjistil jsem při čtení, že napodruhé už nedokážu prožívat 90. léta jako éru sladké nevinnosti. Do dobové fasády bych si nejradši vyvrtal pořádnou díru a podíval se, co se dělo za ní. Jenže na zpřístupňování dobových písemností si nedočkavý historik bude muset počkat ještě celé jedno desetiletí a další léta bude trvat, než se z nich napíše něco kloudného. Přinejmenším do té doby zůstane Kopečkova knížka základní příručkou, na níž vyroste několik generací českých studentů.