(...) Sbírka obsahuje 37 textů nevelkého rozsahu, které navazují na českou experimentální prózu 60. let. Lundiaková se stylem hlásí k autorkám, jako je například Věra Linhartová. Ztotožňuje se s kreativním přístupem k volbě slov, který dává vyniknout přirozenému ženskému instinktu. Přes formální náročnost klade důraz především na hravost a spontaneitu. Tok textu je více dílem asociací než pečlivě promyšleného řádu. Vznikají tak rozličně rytmizované segmenty, které se pohybují mezi povídkou, úvahou, deníkovým záznamem či básní v próze. (...) Postavy pak charakterizuje určitá osamělost - žijí uprostřed davu, avšak bez opravdové blízkosti. Jejich příběhy se odehrávají v bezčasí mimo běžný život, a přesto právě o něm vyprávějí. Próza Hany Lundiakové představuje generační výpověď o stavu světa.