Po delší době čtu se zaujetím vtíravé lyrické verše psané z nitra i ze života a podepřené severskou přírodou, tak krásnou ... a vane z toho člověčenství.
Jen tak dál a hodně chuti do vašeho svérázného, svobodného života.
První sbírka půvabných volných veršů bývalého člena Sputniků (kterému se před 50 lety tleskalo za ’...s dívkami hraj si – čert tomu chtěl, zrovna teď jsem svůj typ uviděl - chudák já’) dává elegantní formu severskému čekání ’až roztaje Země a vydechne horce’ na prchající ’šňůrku naděje’, ’léto jež možná nebylo’, tomu proč jsem ke zdejší krajině jezer, rusalek a trolů přilnula, i přes její zdánlivou nepřívětivost. Útlá knížka je doprovázena citlivými ilustracemi a fotografiemi strohého okolí.
Přírodní lyrika je často jen metaforou pro Jonášovské ’hraní si s dívkami’, svěží píseň písní kraje Roslagen.
