Jediný neanglický titul v překladové kategorii letošních cen Magnesia Litera by měli povinně číst všichni potenciální voliči stran, které se netají přízní k putinovskému Rusku. Provokatér Sorokin zde totiž stvořil groteskní i hrozivou podobu Ruska v roce 2027. Autoritářsky mu vládne Gosudar, novodobá obdoba cara, mocně podporovaný pravoslavím a polovojenskou složkou opričnina, jakousi kombinací KGB a carské gardy. Opričníci dle rozkazů zabíjejí vnitřní nepřátele a jejich rodiny, intrikují a silou své dřevěné palice i Gosudarovy autority prosazují jeho zájmy. Vše se odehrává v archaickém polostředověkém státním zřízení, přičemž bohatí a mocní si užívají jak luxusních limuzín, tak drogového opojení; román ostatně končí velkolepou orgií v sauně. Rusko již žije výhradně z prodeje ropy a plynu, neprodyšně uzavřené před okolním světem a závislé na výrobcích z Číny. Archaický jako z ruských bylin je i styl a jazyk knihy, překladatelem skvěle vystižený.

(...) Ve svém antiutopickém románu Den opričníka (2006) čtyřiapadesátiletý prozaik, dramatik, scenárista, fotograf a výtvarník Sorokin předvídá, jak by mátuška Rus mohla vypadat v roce 2027. Pro inspiraci sáhl do 16. století, kdy v Rusku vládl Ivan Hrozný a jako každý car měl kolem sebe družinu těch nejvěrnějších, takzvaných opričníků, kteří v románu plní slovo a dílo gosudarovo. (...) Čím více jste obeznámeni s ruskými reáliemi a mentalitou tamních obyvatel, tím více si četbu Dne opričníka užijete - v textu jsou totiž ukryti parodovaní politici, spisovatelé a jiné známé persóny. Některé drobnosti rusofi lovu duši potěší, jiné vylekají svou pravdivostí.

(...)Šířit se víc o obsahu knihy nemá smysl, je to místy horor, chvílemi tragédie, občas fraška a jindy - například při neuvěřitelné sexuální orgii opričníků v závěru - cosi mezi tragikomedií a blasfemií. Ale nejvíc mrazí z toho, že řada těch absurdit se může změnit v realitu (vzpomínáte na zavřené kohoutky plynovodů na počátku roku?). Chraň nás pánbůh, jestli je Sorokin vizionář! Na závěr se nelze nezmínit o jazyku knihy a skvělém překladu Libora Dvořáka. Věty mají zvláštní, archaickou stavbu, přídavná jména a zájmena stojí zhusta za podstatným jménem a člověk má pocit, jako by si četl staré ruské letopisy. Požitek z tohoto vynikajícího románu to jen umocňuje.

(...) Den opričníka, který právě vyšel česky ve velmi dobrém překladu Libora Dvořáka, je krvavou pohádkou o Rusku, napsanou se smyslem pro tolstojovskou epiku a pro rabelaisovskou fantazii, v níž svět je jedním karnevalem hrůzy a neřesti.(...) Jako každou výjimečnou knihu, i tuto lze číst na několik způsobů. Čtenář se může nechat vést pádícím dějem, může se opájet úžasným jazykem, může s rozkoší dešifrovat záplavu odkazů na literaturu a historické postavy i současníky, může obdivovat literární mechanismus, v němž vše do sebe postupně zapadá. Ohromující zážitek však prožije až v okamžiku, kdy na sebe nechá působit všechno najednou a stane se svědkem i účastníkem literárního zjevení. Že při tom pocítí mrazení v zádech a existenciální úzkost? To je přece smyslem literatury. Sorokin je prorok temných zítřků, jejichž kořeny už prorůstají ruskou zem.