Popis: 1× kniha, vázaná, 512 stran, 16 × 24 cm, česky
Na jaře roku 1974 začne studentku prestižní dívčí školy na detroitském předměstí Grosse Pointe neodolatelně přitahovat spolužačka. Calliope cítí, že její city jsou opětovány, nicméně o lesbický vztah nejde – Calliope Stephanidesová totiž záhy vycítí,...
(...) Porotce Pulitzerovy ceny i čtenáře okouzlil Eugenides především formou a narativním stylem, jež pro své opus magnum zvolil. V jazykové bohatosti, která nepostrádá svižnost a vtip, se podobá anglicky píšícím autorům z bývalých kolonií: stejně psal Salman Rushdie v Dětech půlnoci či Zadie Smithová v Bílých zubech. Příběh rodiny Stephanidesů se nenese jen v osobní rovině; jako ve správné sáze se do něj a skrze něj promítají dějiny místa i celé země. V Detroitu začíná Calův dědeček Lefty u pásu ve Fordově továrně, pak v čase prohibice pašuje z Kanady přes zamrzlé Huronské jezero do Států alkohol. Za války slouží jeho syn Milton v armádě a v padesátých a šedesátých letech pozorujeme jeho postupnou přeměnu v dokonalého Američana, jenž se zbavuje původní národní identity svých rodičů. Nejprve má bar a pak vede úspěšnou rodinnou firmu. V sedmdesátých letech pak čelí Stephanidesovi s celou Amerikou ropné krizi. Calliope se změní v Cala, po několika životních kotrmelcích se jako diplomat dostává do Berlína, kde snad konečně nachází štěstí. To vše se dozvíme hned na několika prvních stranách. Čtenářský zážitek tak nepramení tolik z toho, co všechno se u Stephanidesů přihodí, ale jak k tomu dojde.
(...) Hermafrodit s ní má společné přinejmenším tři věci: místo děje Detroit, snad nejameričtější z amerických měst, které však literáti - snad s výjimkou Joyce Carol Oatesové - doposud opomíjeli. Dále brilantní postižení frustrací a traumaty dospívání a konečně osobitou narativní techniku. Zatímco ve Smrti panen je vypravěčem řecký chór, v Hermafroditovi je jím vševědoucí já. (...) Na počátku třígenerační rodinné ságy, táhnoucí se od průmyslové revoluce přes prohibici a depresi až po osamělost vyšší střední třídy v rozpadajících se velkoměstech 70. let, tak stojí incest. (...) Díky Calově pohledu na vlastní život pochopíme, jak se formuje nové "já" v americké mytologii, která se dokázala zbavit dualit a netrvá na tom, aby se člověk definoval způsobem buď - anebo, když si vystačí s mnohem pružnějším a zajímavějším "něco mezi".