Podobné tituly

(...) Různé interpretace Lukjaněnkova díla i obou snímků, jejich podtexty a symboly, byť mohou být diskutabilní, postupně navozují pocit, že onen povyk nad dílem, které se v Rusku, ale i u nás těší značné přízni čtenářů, není tak úplně pro nic. Z toho poznání pak lehce mrazí. Na jedné straně, pokud se esejisté zabývají oběma filmy, vyvěrá z jejich dojmů vesměs určité opovržení, jakkoli uznalé k řemeslu, nad jejich formou, jež se zhlédla v západní filmové estetice a přehlušuje obsah. Z druhé strany, pohlížejí-li na literární předlohu, dospívají v převážné většině k pocitu, že v Lukjaněnkových románech je zakódovaný hluboký ruský nacionalismus imperialistického typu, nostalgie po starých časech pevné diktátorské ruky. Pojem "ruský" tu až děsivě často splývá s pojmem "sovětský".

Soudobí ruští estetikové, sociologové, psychologové a filmoví vědci v něm Hlídky a hlubší pozadí jejich fenomenálního ruského úspěchu rozebírají z nejrůznějších hledisek. Kupříkladu srovnávají Hlídky s jinými díly, třeba s filmy A. Tarkovského nebo knihami M. Bulgakova.

Řekl bych, že celý projekt se inspiroval specifickou utopií, utopií dualismu: Ormuzd a Ahriman, pravé a levé, dobro a zlo se zde ocitají ve věčném dialogu, či spíše věčném konfliktu. Je třeba zdůraznit, že pro evropské myšlení takovýto důsledný dualismus není typický.