Při čtení esejů Roberta Fulghuma jsem myslela na to, jaký asi je. Rozčílí ho vůbec někdy něco? Má vždy na vše nějakou moudrou odpověď? Jak toho mohl ve svém životě tolik stihnout?
"Školka" je jeho prvním a stěžejním dílem, já jsem si přečetla jubilejí vydání k 25. výročí knihy. Laskavé, milé, vtipné i dojemné příběhy a postřehy ze života kolem. Uklidňující čtení, jemně nutící k přemýšlení. Vtipné momenty, nad kterými se pousmějete ještě v dalších dnech po přečtení.
Na jeho seznam věcí, které se naučil už ve školce si každý může přidat tu svou zásadu, která ho dělá v dospělém životě lepším. Díky pane Fulghume!

Kdo nepřečetl, neuvěří !

Četla jsem tuto knihu a připadá mi úchvatná tak vzdělaný člověk...tolik životního moudra obsaženého pouze na 205 stránkách...Fulghum je neobyčejný člověk kterého obdivuji...

Pačila sa mi táto kniha, ale už hořela... je lepšia.

Vážený pane Fulghume , děkuji za skvělé úvahy plné lidskosti, moudra i humoru. Jak jsem se s nimi ztotožnila! Některé čtu stále dokola, třeba tu o pampeliškách nebo pokladech od dětí ukrytých ve skříni...Moc mě rozesmálo povídání o hodinách s kukačkou. Jak citlivě jste popsal život, slzy a smích v jednom ranečku. Díky! Iva Š.

Po všem co jsem o autorovi a samožřejmě jeho knihách slyšela, mi tento titul nepřipadal nijak excelentní. Není to špatná oddychová literatura a člověk si v povídkách také to své najde,ale čekala jsem více.